1 西弗人基比亚来见扫罗， 说： "大卫不是在旷野前面的哈基拉山中躲藏起来吗？"
2 扫罗就动身， 下到西弗旷野去， 跟随他的有三千以色列精兵， 要在西弗的旷野寻索大卫。
3 那时， 扫罗在旷野前面的哈基拉山的路旁安营， 大卫仍然住在旷野。大卫看见扫罗来到旷野追寻他，
4 就派出探子， 知道扫罗已经到了纳康。
5 大卫起来， 来到扫罗安营的地方， 看见扫罗和他的元帅， 尼珥的儿子押尼珥睡卧的地方。扫罗睡在军营的中央， 众人都在他的周围安营。
6 大卫问赫人亚希米勒和洗鲁雅的儿子约押的兄弟亚比筛， 说： "谁愿与我一起下到扫罗的营里去呢？"亚比筛回答： "我愿与你一起下去。"
7 于是大卫和亚比筛趁着夜里到了众军那里。扫罗正躺在军营的中央睡着了， 他的矛插在头旁的地上； 押尼珥和众军都躺在他的周围。
8 亚比筛对大卫说： "今天 神把你的仇敌交在你手里了。现在求你容我用矛把他刺透在地上， 一刺就够， 不必再刺。"
9 大卫却对亚比筛说： "不可杀死他， 因为有谁伸手伤害耶和华的受膏者而无罪呢？"
10 大卫说： "我指着永活的耶和华起誓， 他或被耶和华击打， 或死期到了， 或下到战场阵亡了，
11 我在耶和华面前， 绝对不敢伸手伤害耶和华的受膏者。现在， 你可以把扫罗头旁的矛和水袋拿来， 我们就走吧！ "
12 于是大卫从扫罗的头旁拿了矛和水袋， 他们二人就走了。没有人看见， 没有人知道， 也没有人醒来。他们都睡着了， 因为耶和华使他们沉睡。
13 然后大卫过到另一边去， 远远地站在山顶上， 两者之间的距离很远。
14 大卫呼叫众人和尼珥的儿子押尼珥说： "押尼珥啊， 你不答话吗？"押尼珥回答说： "你是谁， 竟敢呼叫王？"
15 大卫对押尼珥说： "你不是一个男子汉吗？以色列人中有谁能与你相比呢？众民中有一个人来要杀害王你的主， 你为什么没有保护王你的主呢？
16 你所作的这事不好。我指着永活的耶和华起誓， 你们都是该死的， 因为你们没有保护你的主， 就是耶和华的受膏者。现在你看看王头旁的矛和水袋在哪里？"
17 扫罗认出是大卫的声音， 就说： "我儿大卫啊！ 这是你的声音吗？"大卫说： "我主我王啊！ 是我的声音。"
18 又说： "我主为什么这样追赶仆人呢？我作了什么？我手里犯了什么过错？
19 现在求我主我王听你仆人的话。如果是耶和华激动你攻击我， 愿耶和华收纳祭物； 如果是人激动你， 愿他们在耶和华面前受咒诅， 因为他们今天把我赶出来， 不容我在耶和华的产业上有分， 说： ‘你去服事别的神吧！ ’
20 现在， 求王不要让我的血流在远离耶和华的地上， 因为以色列王出来寻索我的性命， 就像人在山中猎取一只鹧鸪一样。"
21 扫罗说： "我有罪了， 我儿大卫啊， 你回来吧！ 因为今天你看我的命为宝贵， 我必不再害你。看哪！ 我作了糊涂事了， 并且错得很厉害。"
22 大卫回答说： "看哪！ 王的矛在这里， 可以叫一个仆人过来拿去。
23 耶和华必按着各人的公义和信实报答他； 今天耶和华把你交在我手里， 我却不愿伸手伤害耶和华的受膏者。
24 看哪， 我今天怎样看重你的命， 愿耶和华也怎样看重我的命， 并且救我脱离一切患难。"
25 扫罗对大卫说： "我儿大卫啊， 愿你得福， 你必作成你所要作的， 也必得胜。"于是大卫离去了， 扫罗也回自己的地方去了。
1 Opět přišli Zifejští k Saulovi do Gabaa, řkouce: Nevíš-liž, že se David kryje na pahrbku Hachila proti poušti?
2 Protož povstal Saul a táhl na poušť Zif, a s ním tři tisíce mužů vybraných z Izraele, aby hledal Davida na poušti Zif.
3 I položil se Saul na pahrbku Hachila, kterýž jest proti Jesimon při cestě. David pak trvaje na poušti, srozuměl, že Saul za ním přitáhl na poušť.
4 Nebo poslav David špehéře, vyzvěděl jistotně, že Saul přitáhl.
5 Tedy vstav David, šel k místu, na němž se položil Saul s vojskem. I spatřil David místo, na kterémž ležel Saul a Abner syn Nerův, hejtman vojska jeho. Saul pak spal, jsa vozy otočen, lid také ležení svá měl vůkol něho.
6 I mluvil David a řekl Achimelechovi Hetejskému a Abizai synu Sarvie, bratru Joábovu, řka: Kdo sstoupí se mnou k Saulovi do ležení? Odpověděl Abizai: Já sstoupím s tebou.
7 A tak přišel David a Abizai k lidu v noci, a aj, Saul leže, spal, jsa vozy otočen, a kopí jeho vetknuté bylo v zemi u hlavy jeho, Abner pak i lid spali vůkol něho.
8 Tedy řekl Abizai Davidovi: Dalť Bůh dnes nepřítele tvého v ruku tvou. Protož nyní, medle nechť jej probodnu pojednou kopím až do země, tak že nebude potřebí podruhé.
9 Ale David řekl k Abizai: Nezabíjej ho; nebo kdo vztáhna ruku svou na pomazaného Hospodinova, byl by bez viny?
10 Řekl také David: Živť jest Hospodin, leč Hospodin raní jej, aneb den jeho přijde, aby umřel, aneb na vojnu vytáhna, zahyne:
11 Mně nedej Hospodin, abych vztáhnouti měl ruku svou na pomazaného Hospodinova. Ale nyní vezmi medle to kopí, kteréž jest u hlavy jeho, a tu číši vodnou, a odejděme.
12 I vzal David kopí a číši vodnou u hlavy Saulovy, a odešli, tak že žádný neviděl, ani nezvěděl, ani neprocítil, ale všickni spali; nebo sen tvrdý Hospodinův připadl byl na ně.
13 A přešed David na druhou stranu, postavil se na vrchu hory zdaleka; nebo bylo mezi nimi nemalé místo.
14 I zavolal David na lid a na Abnera syna Ner, řka: Což se neozveš, Abner? Odpovídaje pak Abner, řekl: Kdo jsi ty, kterýž voláš na krále?
15 I řekl David Abnerovi: Zdaliž ty nejsi muž? A kdo jest tobě rovný v Izraeli? Proč jsi tedy neostříhal krále, pána svého? Nebo přišel jeden z lidu, aby zabil krále, pána tvého.
16 Neníť to dobře, co jsi učinil. Živť jest Hospodin, že jste hodni smrti, proto že neostříháte pána svého, pomazaného Hospodinova. Ale nyní pohleď, kde jest kopí královo a číše vodná, kteráž byla u hlavy jeho.
17 Tedy poznal Saul hlas Davidův a řekl: Není-liž to hlas tvůj, synu můj Davide? Odpověděl David: Jest můj hlas, pane můj králi.
18 Řekl také: Proč je to, že pán můj honí služebníka svého? Nebo co jsem učinil? A co jest zlého v ruce mé?
19 Protož nyní poslyš, prosím, pane můj králi, slov služebníka svého: Jestliže tě Hospodin vzbudil proti mně, nechť zachutná obět, pakli lidé, zlořečení jsou před Hospodinem; nebo mne vyhnali dnes, abych nemohl obcovati dědictví Hospodinovu, jako by řekli: Jdi, služ bohům cizím.
20 Ale již aspoň nechť není vylita krev má na zemi bez rozsouzení Hospodinova; nebo vytáhl král Izraelský hledati blechy jedné, rovně jako by honil koroptvu na horách.
21 I řekl Saul: Zhřešilť jsem, navratiž se, synu můj Davide. Neboť nebudu více zle činiti tobě, proto že jsi draze sobě vážil života mého dnešní den. Aj, bláznivě jsem dělal a bloudil přenáramně.
22 A odpovídaje David, řekl: Teď hle kopí královo. Nechť přijde někdo z služebníků, a vezme je.
23 Hospodin pak navratiž jednomu každému za spravedlnost jeho a věrnost jeho. Daltě byl zajisté Hospodin tebe dnes v ruku mou, ale nechtělť jsem vztáhnouti ruky své na pomazaného Hospodinova.
24 A protož jakož jsem já dnes sobě draze vážil života tvého, tak budiž draze vážen život můj před Hospodinem, aby mne vysvobodil ze vší úzkosti.
25 Tedy řekl Saul Davidovi: Požehnaný jsi, synu můj Davide. Tak čině, dokážeš ctnosti, a v tom se zmocňuje, zkvetneš. V tom odšel David cestou svou, Saul také navrátil se k místu svému.