1 在以法莲山地的拉玛．琐非， 有一个以法莲人名叫以利加拿， 是耶罗罕的儿子、以利户的孙子、托户的曾孙、苏弗的玄孙。
2 他有两个妻子， 一个名叫哈拿， 另一个名叫毗尼拿。毗尼拿有孩子， 哈拿却没有孩子。
3 这人每年都从他的本城上示罗去敬拜， 献祭给万军之耶和华。在示罗有以利的两个儿子， 何弗尼和非尼哈， 作耶和华的祭司。
4 以利加拿在献祭的那天， 就把祭肉分给妻子毗尼拿和她所有的儿女。
5 但他当面只分给哈拿一份； 他虽然爱哈拿， 耶和华却使哈拿不能怀孕。
6 因为耶和华使哈拿不能怀孕， 她的对头就尽力刺激她， 使她苦恼。
7 年年都是这样； 每逢她上耶和华殿的时候， 毗尼拿总是刺激哈拿， 使她哭泣， 吃不下饭。
8 她的丈夫以利加拿对她说： "哈拿， 你为什么哭泣？为什么不吃饭， 为什么心里难过呢？你有我不是比有十个儿子更好吗？"
9 哈拿在示罗吃喝完了， 就起来。（那时以利祭司在耶和华殿的门柱旁边， 坐在椅子上。）
10 她心里愁苦， 就向耶和华祷告， 流泪痛哭，
11 并且许愿， 说： "万军之耶和华啊， 你若是看顾使女的困苦， 记念我， 不忘记你的使女， 赐给使女一个儿子， 我就必把他一生献给耶和华， 不剃他的头。"
12 哈拿向耶和华祷告了很久， 以利一直在注视她的嘴。
13 原来哈拿是在心中诉说， 只见她的嘴唇在动， 却听不见她的声音， 因此以利以为她是个喝醉了的女人。
14 以利就对她说： "你要醉到几时呢？快快醒过来吧！ "
15 哈拿回答： "我主啊， 不是的。我是个心灵愁苦的妇人， 淡酒烈酒都没有喝， 只不过在耶和华面前倾吐我的心意。
16 不要把你的使女看作不检点的女子， 我因为极度愁苦和激动， 才一直倾诉到现在。"
17 以利回答： "平平安安回去吧！ 愿以色列的 神把你所求的赐给你。"
18 哈拿说： "愿你的婢女在你眼前蒙恩！ "于是这妇人回去， 并且吃饭， 脸上再没有愁容。
19 第二天， 他们清早起来， 在耶和华面前敬拜， 然后回到他们的家乡拉玛， 回到自己的家里去。以利加拿和妻子哈拿同房； 耶和华顾念哈拿，
20 她就怀孕； 时候到了， 就生了一个儿子， 哈拿给他起名叫撒母耳， 因为她说： "他是我从耶和华那里求来的。"
21 以利加拿和他全家都上示罗去， 向耶和华献年祭和还所许的愿；
22 哈拿却没有上去， 因为她对丈夫说： "等孩子断了奶， 我才带他去朝见耶和华。他要永远住在那里。"
23 她丈夫以利加拿对她说： "你看怎样好， 就怎样作吧。你可以留在这里， 等到你给孩子断了奶， 但愿耶和华实现他的话。"于是哈拿留在家里乳养孩子， 直到给他断了奶。
24 她给孩子断了奶之后， 就带他一同上去， 又带了一头三岁的公牛、十公斤面和一皮袋酒。她把孩子带到示罗耶和华的殿那里； 那时孩子还很小。
25 他们宰了公牛以后， 就带孩子到以利那里，
26 妇人说： "我主啊， 我敢指着我主的性命起誓， 我就是从前在这里站在你旁边， 向耶和华祷告的那个妇人。
27 那时我祈求为要得这孩子， 耶和华已经把我向他所求的赐给我了，
28 所以我现在把他献给耶和华， 他的一生是属于耶和华的。"于是他就在那里敬拜耶和华。
1 Byl muž nějaký z Ramataim Zofim, s hory Efraim, jehož jméno bylo Elkána, syn Jerochama, syna Elihu, syna Tohu, syna Zuf Efratejského.
2 A ten měl dvě ženy, jméno jedné Anna, a jméno druhé Penenna. Měla pak Penenna děti, ale Anna neměla dětí.
3 I chodíval muž ten z města svého každého roku, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů, do Sílo, kdež byli dva synové Elí, Ofni a Fínes, kněží Hospodinovi.
4 Když pak přišel den, v němž obětoval Elkána, dal Penenně manželce své, a všechněm synům i dcerám jejím díly.
5 Anně pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin zavřel byl život její.
6 Přesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavřel byl život její.
7 To když činíval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala.
8 Tedy řekl jí Elkána muž její: Anna, proč pláčeš? A proč nejíš? Proč tak truchlí srdce tvé? Zdaliž já nejsem tobě lepší nežli deset synů?
9 Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí kněz seděl na stolici u veřeje chrámu Hospodinova.
10 Ona pak jsuci v hořkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi.
11 A učinila slib, řkuci: Hospodine zástupů, jestliže vzhlédneš na trápení děvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na děvku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobě, Hospodine, po všecky dny života jeho, a břitva nevejde na hlavu jeho.
12 I stalo se, když se dlouho modlila před Hospodinem, že Elí pozor měl na ústa její.
13 Ale Anna mluvila v srdci svém; toliko rtové její se hýbali, hlasu pak jejího nebylo slyšeti. I domníval se Elí, že by opilá byla.
14 Protož řekl jí Elí: Dlouho-liž budeš opilá? Vystřízvěj z vína svého.
15 Odpověděla Anna, řkuci: Nikoli, pane můj, žena jsem ducha truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem duši svou před Hospodinem.
16 Nepřirovnávejž děvky své k ženě bezbožné, nebo z velikého myšlení a hořkosti své mluvila jsem až dosavad.
17 Jíž odpověděl Elí, řka: Jdiž u pokoji, a Bůh Izraelský dejž tobě k prosbě tvé, zač jsi ho prosila.
18 I řekla: Ó by nalezla děvka tvá milost před očima tvýma! Tedy odšedši žena cestou svou, pojedla, a tvář její nebyla více smutná.
19 I vstali velmi ráno, a poklonu učinivše před Hospodinem, navrátili se, a přišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku svou, a Hospodin rozpomenul se na ni.
20 I stalo se po vyplnění dnů, jakž počala Anna, že porodila syna, a nazvala jméno jeho Samuel; nebo řekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu.
21 Šel pak muž ten Elkána se vší čeledí svou, aby obětoval Hospodinu obět výroční a slib svůj.
22 Ale Anna nešla, nebo řekla muži svému: Až odchovám dítě, tehdy povedu je, aby ukáže se před Hospodinem, zůstalo tam na věky.
23 I řekl jí Elkána muž její: Učiň, cožť se dobrého vidí, zůstaň, dokudž neodchováš jeho. Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své! A tak zůstala žena, a krmila syna svého, až jej i odchovala.
24 Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se třmi volky a jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo; dítě pak ještě bylo malé.
25 Tedy zabili volka a přivedli dítě k Elí.
26 Ona pak řekla: Poslyš mne, pane můj. Jako jest živa duše tvá, pane můj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se Hospodinu.
27 Za toto dítě jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbě mé to, čehož jsem prosila od něho.
28 Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ bude, oddanýť jest Hospodinu. A učinil tu poklonu Hospodinu.