1 大卫对扫罗说完了话， 约拿单的心和大卫的心就深相契合。约拿单爱大卫如同爱自己的命。
2 从那天起， 扫罗就把大卫留下来， 不让他回到父家去。
3 约拿单与大卫立盟约， 因为他爱大卫如同爱自己的命。
4 约拿单把自己身上的外袍脱下来给大卫， 又把自己的战衣、刀、弓和腰带都给了他。
5 扫罗无论差派大卫到哪里去， 他都去， 并且凡事亨通。于是扫罗立他作军兵的将领。所有的人民和扫罗的臣仆都非常高兴。
6 大卫击杀了那非利士人， 与众人一同回来的时候， 妇女们从以色列各城里出来， 唱歌、跳舞、打鼓、欢呼、击磬迎接扫罗王。
7 妇女们跳舞、歌唱， 说： "扫罗杀死千千！ 大卫杀死万万！ "
8 扫罗非常恼怒， 不喜欢这话， 就说： "他们给大卫万万， 只给我千千， 就只剩下王位没给他。"
9 从那天起， 扫罗就妒忌大卫。
10 第二天， 从 神那里来的恶鬼降在扫罗身上， 他就在家中胡言乱语。大卫照常弹琴， 扫罗手里拿着枪。
11 扫罗把枪掷过去， 心里说： "我要把大卫刺在墙上。"大卫两次避开了他。
12 扫罗惧怕大卫， 因为耶和华与大卫同在， 却离开了扫罗。
13 因此扫罗使大卫离开自己， 立他作千夫长， 大卫就领导众民出入。
14 大卫所行的一切都亨通， 因为耶和华与他同在。
15 扫罗看见大卫所行的十分亨通， 就怕他。
16 但是所有的以色列人和犹大人都爱大卫， 因为他领导他们出入。
17 扫罗对大卫说： "我的大女儿米拉在这里。我要把她赐给你作妻子； 只要你作我的勇士， 为耶和华争战。"原来扫罗心里说： "我不好亲手害他， 让非利士人害他吧。"
18 大卫回答扫罗： "我是谁？我是什么身分？我父家在以色列人中算得什么？我怎么作王的女婿呢？"
19 到了扫罗的女儿米拉该嫁给大卫的时候， 扫罗却把她给了米何拉人亚得列作妻子。
20 扫罗的女儿米甲爱大卫。有人把这事告诉扫罗， 扫罗就欢喜，
21 心里想： "我要把米甲给大卫， 利用米甲作他的陷阱， 好让非利士人的手害他。"于是扫罗对大卫说： "你今天可以第二次作我的女婿。"
22 扫罗吩咐他的臣仆： "你们要私下对大卫说： ‘王喜欢你， 他的臣仆也都爱你， 现在你要作王的女婿！ ’"
23 于是扫罗的臣仆把这些话说给大卫听。大卫说： "你们以为作王的女婿是一件小事吗？我是个贫穷卑微的人。"
24 扫罗的臣仆把大卫所说的这些话都报告了扫罗。
25 扫罗说： "你们要对大卫这样说： ‘王不要什么聘礼， 只要一百个非利士人的包皮， 好在王的仇敌身上报仇。’"扫罗企图使大卫死在非利士人的手里。
26 扫罗的臣仆把这些话告诉了大卫， 大卫就乐意作王的女婿。在日期未满之时，
27 大卫和跟随他的人就起身出去， 在非利士人中击杀了二百人， 把他们的包皮带回来， 满数交给王， 要作王的女婿。于是扫罗把他的女儿米甲给大卫作妻子。
28 扫罗看见耶和华与大卫同在， 又知道自己的女儿米甲也爱大卫，
29 就更怕大卫， 常常与他为敌。
30 非利士人的领袖常常出征， 每逢他们出征， 大卫作事都比扫罗所有的臣仆所作的更亨通， 所以他的名字极为人尊重。
1 I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého.
2 A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho.
3 I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.
4 A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého.
5 Vycházel pak David, k čemuž ho koli posílal Saul, opatrně sobě počínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkům Saulovým.
6 Stalo se pak, když se oni domů brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého města Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstříc Saulovi králi s bubny, s veselím a s husličkami.
7 A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a řekly: Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců.
8 I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království?
9 Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky.
10 Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak měl kopí v ruce své.
11 I vyhodil Saul kopí,řka: Prohodím Davida až do stěny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát.
12 A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil.
13 Protož vybyl ho Saul od sebe, a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel před lidem.
14 David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal, nebo Hospodin byl s ním.
15 A když to viděl Saul, že sobě velmi opatrně počíná, bál se ho.
16 Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel před nimi.
17 Tedy řekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.)
18 I řekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli, abych byl zetěm královým?
19 I stalo se, že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku.
20 Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu.
21 (Nebo řekl Saul: Dámť mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti němu byla ruka Filistinských.) A tak řekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetěm.
22 I rozkázal Saul služebníkům svým: Mluvte k Davidovi tajně, řkouce: Aj, libuje tě sobě král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetěm královým.
23 A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpověděl David: Zdaliž se vám malá věc zdá, býti zetěm královým? A já jsem člověk chudý a opovržený.
24 Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, řkouce: Taková slova mluvil David.
25 I řekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.)
26 Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti,
27 Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku.
28 A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho,
29 Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny.
30 Vtrhovali pak do země knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, pročež i jméno jeho bylo velmi slavné.