1 哈拿祷告说： "我的心因耶和华喜乐， 我的角因耶和华高举， 我的口向仇敌大大夸耀， 因为我以你的救恩为乐。
2 没有人像耶和华那么圣洁， 因为除你以外没有别的神， 也没有磐石像我们的 神。
3 你们不要多说骄傲的话， 也不要口出狂妄之言， 因为耶和华是全知的 神， 人的一切行为他都鉴察。
4 勇士的弓都被折断， 跌倒的人却以力量束腰。
5 饱足的， 要劳碌觅食， 饥饿的， 不再饥饿； 不能生育的， 生了七个儿女， 有过许多儿女的， 反倒衰微。
6 耶和华使人死， 也使人活； 使人下阴间， 也使人从阴间上来。
7 耶和华使人贫穷， 也使人富足； 使人降卑， 也使人升高。
8 他从灰尘中抬举贫寒的人， 从粪堆中提拔穷乏的人， 使他们与显贵同坐， 承受尊贵的座位。大地的柱子属于耶和华， 他把全地安放在柱子上面。
9 耶和华必保护虔诚人的脚步， 却使恶人在黑暗中灭亡， 因为人得胜不是靠着力量。
10 至高者在天上打雷， 耶和华必打碎与他作对的人。耶和华要审判地的四极， 却要赐力量给他所立的王， 高举他膏立之人的角。"
11 后来， 以利加拿回拉玛自己的家去。那孩子却留在以利祭司面前事奉耶和华。
12 以利的两个儿子是无赖， 不尊重耶和华，
13 也不理会当时祭司待人民的规矩。有人献祭， 在煮肉的时候， 祭司的仆人就来， 手里拿着三齿的叉，
14 把叉子插入煎盘里， 或鼎里， 或釜里， 或锅里， 叉子插上来的， 祭司都拿去。所有到示罗来的以色列人， 祭司都是这样待他们。
15 还有， 在焚烧脂油以前， 祭司的仆人就来， 对献祭的人说： "把祭肉交给祭司烧烤吧， 因为他不会向你要煮过的肉， 单要生的。"
16 如果那人对仆人说： "必须先把脂油焚烧了， 然后你才可以随意去拿。"他就说： "不可以， 你现在就要给我， 否则我就抢去。"
17 这样， 那两个青年人在耶和华面前所犯的罪很大， 因为他们藐视献给耶和华的祭物。
18 那时， 撒母耳还是个孩童， 束着细麻布的以弗得， 在耶和华面前事奉。
19 撒母耳的母亲每年为他做一件小外袍， 她和丈夫一同上来献年祭的时候， 就带来给他。
20 以利给以利加拿和他的妻子祝福， 说： "愿耶和华从这妇人身上还给你后裔， 代替你献给耶和华的孩子。"他们就回自己的地方去了。
21 耶和华眷顾哈拿， 她再怀孕， 先后生了三个儿子和两个女儿。那孩子撒母耳在耶和华面前， 渐渐长大。
22 以利已经老了， 听见自己的儿子对待以色列人的一切事， 又听见他们与在会幕门口侍应的妇女同寝。
23 以利就对他们说： "你们为什么作这些事？我亲自从众民那里听见了你们的恶行。
24 我儿啊， 不要这样， 因为我听见的消息很不好， 你们使耶和华的子民违背律法。
25 如果有人得罪人， 有官长（"官长"原文作" 神"）惩罚他； 如果有人得罪耶和华， 有谁为他求情呢？"他们却不听父亲的话， 因为耶和华有意要杀他们。
26 那孩子撒母耳的身量， 耶和华和众人对他的喜爱， 都不断增长。
27 有一位神人来见以利， 对他说： "耶和华这样说： ‘你父家在埃及法老家为奴的时候， 我不是向他们显现吗？
28 我不是从以色列众支派中， 选出他们作我的祭司， 上我的坛烧香， 在我面前穿以弗得吗？我不是把以色列人所献的火祭， 都赐给了你的父家吗？
29 你们为什么还以妒羡的眼光， 轻视我所吩咐要献上的祭牲和礼物呢？你为什么尊重你的儿子过于尊重我， 用我子民以色列所献一切最好的礼物自肥呢？’
30 因此， 耶和华以色列的 神说： ‘我曾说： 你的家和你的父家， 必永远行在我面前。’现在耶和华却说： ‘我决不容你们这样行了， 因为尊重我的， 我必尊重他； 藐视我的， 必受到轻视。
31 日子快到了， 我要砍下你和你父亲的膀臂， 使你家中再没有有权势的长者。
32 我赐给以色列人的一切福分， 你必像一个对头， 以嫉妒的眼光来看； 而在你的家中， 必永远再没有有权势的长者。
33 我必不从我的祭坛那里灭绝你家的人， 免得你的眼睛昏花， 心灵忧伤， 但所有你家中增添的人都必像世人一样死去。
34 你的两个儿子何弗尼和非尼哈所要遭遇的事， 是给你的一个证据： 他们二人必同日而死。
35 我要为自己兴起一位忠心的祭司， 他必依照我的心意行事； 我要为他建立一个稳固的家， 他一生必行在我的受膏者面前。
36 你家中剩下的人， 都要来向他下拜； 求一个银币， 一块饼， 也要说： 求你容我参与祭司的职务， 使我可以有点饼吃。’"
1 I modlila se Anna a řekla: Zplésalo srdce mé v Hospodinu, a vyzdvižen jest roh můj v Hospodinu; rozšířila se ústa má proti nepřátelům mým, nebo rozveselila jsem se v spasení tvém.
2 Neníť žádný tak svatý jako Hospodin; nýbrž žádného není kromě tebe, neníť žádný tak silný jako Bůh náš.
3 Nemluvtež již více hrdě, a nevycházej z úst vašich slovo pyšné; nebo Bůh silný vševědoucí jest Hospodin, a usilování jeho jemu nepochybují.
4 Lučiště i silní potříni jsou, a mdlí opásáni jsou silou.
5 Sytí z chleba jednají se k dílu, a hladovití přestali lačněti, tak že neplodná porodila sedmero, a kteráž mnoho dětí měla, zemdlena jest.
6 Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí.
7 Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje i povyšuje.
8 Nuzného vyzdvihuje z prachu, a z hnoje vyvyšuje chudého, aby je posadil s knížaty, a stolici slávy dědičně jim dal; nebo Hospodinovy jsou stěžeje země, na nichž založil okršlek.
9 Onť ostříhá noh svatých svých, ale bezbožní ve tmě umlknou; nebo ne v síle záleží síla člověka.
10 Kteříž se protiví Hospodinu, setříni budou, na takové s nebe hřímati bude. Hospodin souditi bude končiny země, a dá sílu králi svému, a vyvýší roh pomazaného svého.
11 I navrátil se Elkána do Ramaty, do domu svého, a pacholátko přisluhovalo Hospodinu při knězi Elí.
12 Synové pak Elí byli bezbožní, a neznali Hospodina.
13 Nebo těch kněží obyčej při lidu byl: Kdokoli obětoval obět, přicházel kněžský mládenec, když se maso vařilo, maje v ruce své hák třízubý,
14 A vrazil jej do nádoby neb do kotlíku, neb do pánve, aneb do hrnce, a cokoli zachytil hák, to sobě bral kněz. Tak činívali všemu lidu Izraelskému, kteříž tam přicházeli do Sílo.
15 Nýbrž, prvé než tuk zapalovali, přicházel mládenec kněžský a říkal člověku, kterýž obětoval: Dej masa, ať upeku knězi, nebo nevezme od tebe masa vařeného, ale surové.
16 Jemuž odpověděl-li člověk ten: Nechť jest prvé zapálen tuk, a potom vezmeš sobě, čehož žádá duše tvá, on říkal: Nikoli, ale dej hned; jestliže pak nedáš, mocí vezmu.
17 I byl to hřích mládenců těch před Hospodinem velmi veliký; nebo pohrdali lidé obětmi Hospodinovými.
18 Samuel pak přisluhoval před Hospodinem, mládenček, oděný jsa efodem lněným.
19 A matka jeho dělávala mu sukničku malou, a přinášela jemu každého roku, když přicházela s mužem svým k obětování oběti výroční.
20 I požehnal Elí Elkánovi a manželce jeho, řka: Dejž tobě Hospodin símě z ženy této za oddaného, kteréhož jsi vyžádal na Hospodinu. I odešli na místo své.
21 Tedy navštívil Hospodin Annu, kteráž počala a porodila tři syny a dvě dcery. Ale mládenček Samuel rostl před Hospodinem.
22 Elí pak byl starý velmi a slyšel všecky věci, kteréž činili synové jeho všemu Izraeli, a kterak obývali s ženami, kteréž přisluhovaly u dveří stánku úmluvy.
23 I řekl jim: Proč činíte takové věci? Nebo já slyším zlé slovo o vás ode všeho lidu tohoto.
24 Nikoli, synové moji, neboť není dobrá pověst, kterouž já slyším, že odvracíte lid Hospodinův.
25 Zhřeší-li člověk proti člověku, souditi ho bude soudce; pakli kdo zhřeší proti Hospodinu, kdo se zasadí o něho? Ale neuposlechli hlasu otce svého, nebo je chtěl zbíti Hospodin.
26 Ale mládenček Samuel prospíval a rostl, a milý byl, jakož před Hospodinem, tak i před lidmi.
27 I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsem se patrně nezjevil domu otce tvého, když byli v Egyptě, v domě Faraonově?
28 A vyvolil jsem ho sobě ze všech pokolení Izraelských za kněze, aby obětoval na oltáři mém, a aby kadil vonnými věcmi a nosil efod přede mnou; dal jsem také domu otce tvého všecky ohnivé oběti synů Izraelských.
29 Proč pošlapáváte obět mou, i suchou obět mou, kterouž jsem přikázal v příbytku tomto? A víces ctil syny své nežli mne, abyste tyli prvotinami všech obětí suchých Izraele lidu mého.
30 Protož praví Hospodin Bůh Izraelský: Řeklť jsem byl zajisté, dům tvůj a dům otce tvého přisluhovati měl přede mnou až na věky, ale nyní praví Hospodin: Odstup to ode mne; nebo těch, kteříž mne ctí, poctím, kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou.
31 Aj, dnové přicházejí, že odetnu rámě tvé a rámě domu otce tvého, aby nebylo starce v domě tvém.
32 A viděti budeš protivníka v příbytku Páně, ve všem, čehož Bůh štědře udíleti bude Izraelovi, aniž bude starce v domě tvém po všecky dny.
33 A ačkoli nevyhladím do konce muže od oltáře svého, abych trápil oči tvé a bolestí ssužoval duši tvou, všecko však množství domu tvého zemrou v věku vyspělém.
34 A to měj za znamení, což přijde na dva syny tvé, Ofni a Fínesa: oba jednoho dne umrou.
35 Vzbudím pak sobě kněze věrného, kterýž vedlé srdce mého a vedlé duše mé vše konati bude, a vzdělám jemu dům stálý, aby přisluhoval před pomazaným mým po všecky dny.
36 A budeť, že kdožkoli pozůstane z domu tvého, přijde, aby se poklonil jemu, pro peníz stříbrný a pro skyvu chleba, a řekne: Připusť mne, prosím, k jedné třídě kněžské, abych jedl chléb.