1 有一天， 扫罗的儿子约拿单对替他拿武器的仆人说： "来！ 我们过到非利士人的驻军那边去吧。"但他没有告诉父亲。

2 那时扫罗在基比亚的边界， 坐在米矶仑的石榴树下， 跟随他的约有六百人。

3 其中有亚希突的儿子亚希亚带着以弗得； 亚希突是以迦博的哥哥， 非尼哈的儿子， 以利的孙子。以利从前在示罗作耶和华的祭司。约拿单去了， 众人都不知道。

4 约拿单设法要经过那个隘口到非利士人的驻军那里去， 隘口的两边各有一个山峰， 一个名叫播薛， 另一个名叫西尼。

5 一个高峰向北， 与密抹相对， 另一个向南， 与迦巴相对。

6 约拿单对替他拿武器的仆人说： "来！ 我们过到这些未受割礼的人的驻军那里去， 也许耶和华会为我们动工， 因为不论人多或人少， 都不能妨碍耶和华施行拯救。"

7 替他拿武器的仆人对他说： "照你的心意作吧！ 去吧， 我必与你同心。"

8 约拿单说： "我们要过到那些人那里去， 让他们看见我们。

9 如果他们对我们这样说： ‘你们站住！ 等我们到你们那里去。’我们就站在原地， 不上他们那里去。

10 如果他们对我们这样说： ‘你们上到我们这里来吧！ ’我们就上去， 这就是我们的凭据， 因为耶和华已经把他们交在我们的手里了。"

11 他们二人就让非利士人的驻军看见。非利士人说： "看哪！ 有希伯来人从他们躲藏的洞里出来了。"

12 驻军中有人应声对约拿单和替他拿武器的人说： "你们上我们这里来吧！ 我们有一件事要告诉你们。"约拿单对替他拿武器的人说： "你跟我上去， 因为耶和华已经把他们交在以色列人的手里了。"

13 约拿单手脚并用地爬了上去， 替他拿武器的人跟着他。非利士人在约拿单面前倒下， 替他拿武器的也跟在后面把他们杀死。

14 约拿单和替他拿武器的第一次杀敌， 约杀死了二十人， 都是在四分之一公顷的范围内杀的。

15 于是在营房里， 在田野中和在众人中间， 都有恐慌， 驻军和突击队也都恐惧， 地也震动， 这是从 神而来的恐惧。

16 在便雅悯的基比亚， 扫罗的瞭望兵看见非利士人的大军溃败， 四处逃窜。

17 于是扫罗对跟随他的众民说： "你们数点一下， 看看谁从我们这里出去了。"他们一数点， 就发现约拿单和替他拿武器的不在那里。

18 扫罗对亚希亚说： "把 神的约柜运来！ "因为那时 神的约柜在以色列人那里。

19 扫罗正对祭司说话的时候， 非利士营中的骚乱越来越大， 扫罗就对祭司说： "住手吧！ "

20 扫罗和所有跟随他的人就聚集起来， 到了战场， 就看见非利士人用刀互相击杀， 十分混乱。

21 那些从前归顺非利士人的希伯来人， 就是混杂在营里与非利士人一起上来的， 现在也转过来， 与那些跟从扫罗和约拿单的以色列人在一起。

22 那些躲藏在以法莲山地的以色列众人一听见非利士人逃跑， 也就在战场上紧紧追赶他们。

23 那一天， 耶和华拯救了以色列人。战争伸展到伯．亚文。

24 那一天， 以色列人处境很窘迫， 因为扫罗叫众人起誓说： "不等到晚上， 不等到我向敌人报了仇， 就吃食物的， 那人必受咒诅。"所以众民都没有尝过食物。

25 众人进了树林， 林中地上有蜂蜜。

26 他们进了树林， 看见有蜂蜜流出来， 却没有人敢伸手取蜜入口， 因为众人都害怕所起的誓。

27 约拿单没有听见他父亲叫众民所起的誓， 所以伸出手中的杖， 用杖头蘸在蜂房里， 转手送进口里， 他的眼睛就明亮了。

28 众民中有一个人说： "你父亲曾经叫众人严严地起誓说： ‘今天吃食物的， 那人必受咒诅。’所以众人都疲乏了。"

29 约拿单说： "我父亲连累了这地的人。你们看！ 我尝了这一点蜂蜜以后， 我的眼睛就明亮了。

30 今天众民若是随意吃了从他们的仇敌夺得的东西， 不是更好吗？如今被击杀的非利士人， 不是更多吗？"

31 那一天， 他们击杀非利士人， 从密抹直到亚雅仑； 众人都非常疲乏了，

32 就急忙抢夺战利品； 他们捉住了羊、牛或牛犊， 就地宰杀， 带着血一起吃了。

33 有人告诉扫罗说： "众民吃了带着血的肉， 得罪耶和华了。"他说： "你们作了不忠的事了， 立刻把一块大石头滚到我这里来。"

34 扫罗又说： "你们分散到众人中去， 对他们说： ‘你们各人要把自己的牛羊带到我面前来， 在这里宰了吃； 不可吃带着血的肉， 得罪耶和华。’"于是当天晚上， 众人都各把自己的牛羊带到那里宰了。

35 扫罗为耶和华筑了一座祭坛， 这是他初次为耶和华筑的祭坛。

36 扫罗说： "我们趁着晚上下去追赶非利士人， 抢掠他们， 直到天亮， 不让他们留下一人。"他们说： "你看怎么好， 就怎么行吧！ "但祭司说： "我们先在这里亲近 神！ "

37 扫罗求问 神： "我可以下去追赶非利士人吗？你把他们交在以色列人的手里吗？"那天 神没有回答他。

38 扫罗说： "民间的众领袖啊， 你们都要走近这里来； 你们要查看今天我们犯了什么罪。

39 我指着拯救以色列、永活的耶和华起誓， 即使是我的儿子约拿单犯了罪， 他也一定要死。"众人中没有一人回答他。

40 于是扫罗对以色列众人说： "你们站在这里， 我和我的儿子约拿单站在那边。"众民回答扫罗： "你看怎么好， 就怎么行吧！ "

41 扫罗祷告耶和华以色列的 神说： "求你指示实情！ "于是抽签， 抽中了约拿单和扫罗； 众民都没事。

42 扫罗说： "你们再抽签， 看是我， 或是我的儿子约拿单。"结果抽中约拿单。

43 扫罗对约拿单说： "告诉我， 你作了什么事？"约拿单告诉他： "我用我手中的杖头尝了一点蜂蜜。我在这里， 我愿意死！ "

44 扫罗说： "约拿单啊！ 你必定要死， 否则， 愿 神加倍惩罚我。"

45 众民对扫罗说： "约拿单在以色列人中行了这样大的拯救， 难道一定要他死吗？绝对不可以！ 我们指着永活的耶和华起誓， 连他一根头发也不可落在地上， 因为他今天是与 神一同作工。"这样， 众民救了约拿单， 使他免了一死。

46 扫罗上去， 不再追赶非利士人； 非利士人也回到自己的地方去了。

47 扫罗取得了以色列的王国以后， 常常攻打四围的一切仇敌， 就是摩押人、亚扪人、以东人、琐巴众王和非利士人， 他无论往哪里去， 都得到胜利。

48 扫罗行事勇敢， 击败了亚玛力人， 把以色列人从抢掠他们的人手中救了出来。

49 扫罗的儿子是约拿单、亦施韦和麦基舒亚。他的两个女儿， 长女名叫米拉， 次女名叫米甲。

50 扫罗的妻子名叫亚希暖， 是亚希玛斯的女儿。扫罗军队的元帅名叫押尼珥， 是尼珥的儿子， 尼珥是扫罗的叔叔。

51 扫罗的父亲基士和押尼珥的父亲尼珥都是亚别的儿子。

52 扫罗的一生常常与非利士人有猛烈的争战。每逢扫罗看见任何勇士或有能力的人， 就都招募归他。

1 Stalo se pak jednoho dne, že řekl Jonata syn Saulův služebníku, kterýž nosil zbroj jeho: Poď, půjdeme k stráži Filistinských, kteráž jest na oné straně. Ale otci svému toho nepověděl.

2 Saul však zůstával na kraji pahrbku pod jabloní zrnatou, kteráž byla v Migron; a lidu, kterýž byl s ním, bylo okolo šesti set mužů,

3 Tolikéž Achiáš syn Achitobův, bratra Ichabodova, syna Fínesova, syna Elí, kněze Hospodinova v Sílo, kterýž nosil efod. Ale lid nevěděl, že by odšel Jonata.

4 Mezi těmi pak průchody, jimiž pokoušel se Jonata přejíti k stráži Filistinských, byla skála příkrá k přecházení s této strany, též skála příkrá k přecházení s oné strany; jméno jedné Bóses, a jméno druhé Seneh.

5 Jedna skála byla na půlnoci proti Michmas, a druhá na poledne proti Gabaa.

6 I řekl Jonata služebníku, kterýž nosil zbroj jeho: Poď, přejděme k stráži těch neobřezaných, snad bude Hospodin s námi; neboť není nesnadné Hospodinu zachovati ve mnoze aneb v mále.

7 Odpověděl oděnec jeho: Učiň, cožkoli jest v srdci tvém, obrať se, kam chceš; aj, budu s tebou podlé vůle tvé.

8 I řekl Jonata: Aj, my jdeme k mužům těm, a ukážeme se jim.

9 Jestliže řeknou nám takto: Počkejte, až přijdeme k vám, stůjme na místě svém, a nechoďme k nim.

10 Pakli by řekli takto: Vstupte k nám, jděme, nebo vydal je Hospodin v ruku naši. To zajisté nám bude za znamení.

11 Ukázali se tedy oba dva stráži Filistinských. I řekli Filistinští: Hle, Hebrejští lezou z děr, v nichž se byli skryli.

12 I mluvili někteří z stráže té k Jonatovi a k oděnci jeho, a řekli: Vstupte k nám, a povíme vám něco. Pročež řekl Jonata k oděnci svému: Podiž za mnou, nebo je vydal Hospodin v ruku Izraele.

13 A tak lezl čtvermo Jonata a oděnec jeho za ním. I padali před Jonatou, a oděnec jeho mordoval je, jda za ním.

14 A to byla porážka první, v níž zbil Jonata a oděnec jeho okolo dvadcíti mužů, jako v půl honech rolí dvěma volům s zápřež.

15 Protož byl strach v tom ležení a na tom poli, i na všem tom lidu; strážní i oni loupežníci děsili se též, až se země třásla, nebo byla v strachu Božím.

16 A vidouce strážní Saulovi v Gabaa Beniaminově, oznámili, jak množství to narůzno prchá, a vždy více se potírá.

17 Saul pak řekl lidu, kterýž s ním byl: Vyhledejte i hned a zvězte, kdo jest z našich odšel. A když vyhledávali, hle, Jonaty nebylo a oděnce jeho.

18 I řekl Saul Achiášovi: Postav sem truhlu Boží. (Truhla pak Boží toho času byla s syny Izraelskými.)

19 I stalo se, když ještě mluvil Saul k knězi, že hřmot, kterýž byl v vojště Filistinských, více se rozcházel a rozmáhal. Protož řekl Saul knězi: Spusť ruku svou.

20 Shromáždili se tedy Saul i všecken lid, kterýž s ním byl, a přišli až k té bitvě; a aj, byl meč jednoho proti druhému s hřmotem velmi velikým.

21 Hebrejští pak někteří byli s Filistinskými prvé, kteříž táhli s nimi polem sem i tam; i ti také obrátili se a stáli při lidu Izraelském, kterýž byl s Saulem a s Jonatou.

22 Všickni také muži Izraelští, kteříž se skryli na hoře Efraim, když uslyšeli, že by utíkali Filistinští, honili je i oni v té bitvě.

23 I vysvobodil Hospodin toho dne Izraele. Boj pak protáhl se až do Betaven.

24 A ačkoli muži Izraelští utrápili se toho dne, však Saul zavázal lid s přísahou, řka: Zlořečený muž, kterýž by jedl chléb prvé, než bude večer, a než se pomstím nad nepřátely svými. A tak neokusil všecken lid chleba.

25 Všecken pak lid té krajiny šli do lesa, kdež bylo hojnost medu po zemi.

26 A když všel lid do lesa, viděl tekoucí med; žádný však nepřičinil k ústům svým ruky své, nebo se bál lid té přísahy.

27 Ale Jonata neslyšev, že otec jeho zavazoval lid přísahou, vztáhl hůl, kterouž měl v ruce své, a omočil konec její v plástu medu, a obrátil ruku svou k ústům svým; i osvítily se oči jeho.

28 Odpovídaje pak jeden z lidu, řekl: Velikou přísahou zavázal otec tvůj lid, řka: Zlořečený muž, kterýž by jedl chléb dnes, ačkoli zemdlel lid.

29 Tedy řekl Jonata: Zkormoutil otec můj lid země. Pohleďte, prosím, jak se osvítily oči mé, hned jakž jsem okusil maličko medu toho.

30 Čím více kdyby se byl směle najedl dnes lid z loupeží nepřátel svých, kterýchž dosáhl? Nebyla-liž by se nyní stala větší porážka Filistinských?

31 A tak bili toho dne Filistinské od Michmas až do Aialon; i ustal lid náramně.

32 Protož obrátil se lid k loupeži, a nabravše ovcí a volů i telat, zbili je na zemi; i jedl lid se krví.

33 I pověděli Saulovi, řkouce: Aj, lid hřeší proti Hospodinu, jeda se krví. Kterýž řekl: Přestoupili jste přikázaní. Přivaltež i hned ke mně kámen veliký.

34 Opět řekl Saul: Rozejděte se mezi lid a rcete jim: Přiveďte ke mně jeden každý vola svého a jeden každý dobytče své, a bíte tuto a jezte, i nebudete hřešiti proti Hospodinu, jedouce se krví. Přivedli tedy všecken lid jeden každý vola svého rukou svou té noci a zabíjeli tu.

35 Vzdělal také Saul oltář Hospodinu; to nejprvnější oltář udělal Hospodinu.

36 Potom řekl Saul: Pusťme se po Filistinských v noci, a budeme je loupiti až do jitra, aniž zůstavujme z nich koho. Kteříž řekli: Cožť se koli vidí za dobré, učiň. Ale kněz řekl: Přistupme sem k Bohu.

37 I tázal se Saul Boha: Pustím-li se za Filistinskými? Dáš-li je v ruku Izraelovu? I neodpověděl mu v ten den.

38 Protož řekl Saul: Přistupujte sem všecka knížata lidu, a vyzvězte a vyhledejte, kdo se jest dopustil dnes hříchu nějakého?

39 Nebo živť jest Hospodin, kterýž vysvobozuje Izraele, že byť pak i na Jonatovi synu mém to bylo, smrtí umře. I neodpověděl jemu žádný ze všeho lidu.

40 Řekl také všemu Izraelovi: Buďte vy na jedné straně, já pak a Jonata syn můj budeme na druhé straně. Odpověděl lid Saulovi: Učiň, cožť se za dobré vidí.

41 Protož řekl Saul Hospodinu Bohu Izraelskému: Ukaž spravedlivě. I přišlo na Jonatu a Saule, lid pak z toho vyšel.

42 I řekl Saul: Vrzte los mezi mnou a mezi Jonatou synem mým. A postižen jest Jonata.

43 Řekl tedy Saul Jonatovi: Pověz mi, co jsi učinil? I pověděl mu Jonata a řekl: Toliko jsem okusil maličko medu koncem holi, kterouž jsem měl v ruce své, a aj, proto-liž mám umříti?

44 Odpověděl Saul: Toto učiň mi Bůh a toto přidej, že smrtí umřeš, Jonato.

45 I řekl lid Saulovi: Což tedy umříti má Jonata, kterýž učinil vysvobození toto veliké v Izraeli? Odstup to, živť jest Hospodin, že nespadne vlas s hlavy jeho na zemi, poněvadž s pomocí Boží učinil to dnes. I vyprostil lid Jonatu, tak aby nebyl usmrcen.

46 Tedy odtáhl Saul od Filistinských; Filistinští také navrátili se k místu svému.

47 Saul pak uvázav se v království nad Izraelem, bojoval vůkol se všemi nepřátely svými, s Moábskými a s syny Ammon, a s Edomem, i s králi Soba, a s Filistinskými; a kamž se koli obracel, ukrutnost provodil.

48 Sebrav také vojska, porazil Amalecha, a vysvobodil Izraele z ruky zhoubců jeho.

49 Byli pak synové Saulovi: Jonata a Jesui a Melchisua; a jména dvou dcer jeho, jméno prvorozené Merob, jméno pak mladší Míkol.

50 A jméno manželky Saulovy Achinoam, dcera Achimaasova; jméno pak hejtmana vojska jeho Abner, syn Ner, strýce Saulova.

51 Nebo Cis byl otec Saulův, a Ner otec Abnerův, syn Abielův.

52 Byla pak válka veliká s Filistinskými po všecky dny Saulovy, protož kohožkoli Saul viděl muže silného, a kohokoli udatného, bral ho k sobě.