1 我自己决定了， 到你们那里去的时候， 不再是忧愁的。
2 如果我使你们忧愁， 除了那因我而忧愁的人以外， 谁能使我快乐呢？
3 我写了这样的信， 免得我来的时候， 应该使我快乐的人反而使我忧愁； 我深信你们众人都以我的喜乐为你们的喜乐。
4 我从前心里痛苦难过， 流着眼泪写信给你们， 并不是要使你们忧愁， 而是要你们知道我是多么爱你们。
5 如果有人使人忧愁， 他不是使我忧愁， 而是使你们众人都有一点忧愁； 我只说有一点， 是避免说得过分。
6 这样的人受了许多人的责备， 也就够了，
7 倒不如饶恕他， 安慰他， 免得他因忧愁过度而受不了。
8 所以， 我劝你们要向他确实显明你们的爱心。
9 为这缘故， 我写了那封信， 要考验你们是不是凡事都顺从。
10 你们饶恕谁， 我也饶恕谁； 我所饶恕了的（如果我饶恕过什么）， 是为了你们在基督面前饶恕的，
11 免得撒但有机可乘， 因为我们并不是不晓得他的诡计。
12 从前我为基督的福音到了特罗亚， 虽然主给我开了门，
13 我心里仍然没有安宁， 因为见不到提多弟兄。于是我辞别了那里的人， 到马其顿去了。
14 感谢 神， 他常常在基督里， 使我们这些作俘虏的， 列在凯旋的队伍当中， 又借着我们在各地散播香气， 就是使人认识基督。
15 因为无论在得救的人或灭亡的人中间， 我们都是基督的馨香， 是献给 神的。
16 对于灭亡的人， 这是死亡的气味叫人死； 对于得救的人， 这却是生命的香气使人活。这些事谁够资格作呢？
17 我们不像那许多的人， 为了图利而谬讲 神的道。相反地， 我们讲话， 是出于真诚， 出于 神， 是在 神面前、在基督里的。
1 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
2 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
3 A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.
4 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.
5 Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.
6 Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,
7 Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.
8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
9 Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
10 Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
11 Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.
12 Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.
13 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
14 Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
16 Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.