1 所以， 亲爱的， 我们有了这些应许， 就应该洁净自己， 除去身体和心灵上的一切污秽， 存着敬畏 神的心， 达到成圣的地步。
2 你们的心要容得下我们。我们没有亏负过谁， 没有损害过谁， 也没有占过谁的便宜。
3 我这样说， 不是要定你们的罪， 因为我从前说过， 你们常在我们心里， 甚至可以同生共死。
4 我对你们大有信心， 因你们而感到十分光荣； 我心里满有安慰， 在我们的一切患难中， 格外充满喜乐。
5 我们从前到了马其顿的时候， 身体一点安宁也没有， 反而处处遭受患难， 外面有争战， 里面有恐惧。
6 但那安慰灰心的人的 神， 借着提多来到， 安慰了我们；
7 不但借着他来， 也借着他从你们所得的安慰， 安慰了我们。他把你们的渴望、你们的哀恸和你们对我的热诚， 都告诉了我们， 因此我就更加欢喜了。
8 虽然我在那封信上使你们忧伤， 但我现在并不后悔； 其实我曾经有点后悔， 因为知道那封信使你们忧伤， 虽然只是暂时的。
9 现在我快乐， 不是因为你们忧伤， 而是因为你们的忧伤带来了悔改。你们依照 神的意思忧伤， 凡事就不会因我们受到亏损。
10 因为依照 神的意思而有的忧伤， 可以生出没有懊悔的悔改， 以致得救； 世俗的忧伤却会招致死亡。
11 看哪， 你们依照 神的意思忧伤， 在你们中间就产生了怎样的热情、申诉、愤慨、战兢、渴望、热诚、正义； 你们在各方面都表明了自己在那事上是清白的。
12 因此， 从前我虽然写过信给你们， 却不是为了那亏负人的， 也不是为了那受害的， 而是在 神面前把你们对我们的热情， 向你们显现出来。
13 因此， 我们得了安慰。在这安慰之外， 我们因提多的喜乐就更加欢喜， 因为他的心从你们众人那里得到畅快。
14 我若对他夸奖过你们什么， 也不觉得惭愧。我们对你们所说的是真话， 照样， 我们在提多面前夸奖你们的也是真的。
15 并且他想起你们众人的服从， 怎样恐惧战兢地接待他， 他怀念你们的心就更加热切了。
16 现在我很欢喜， 因为在一切事上我对你们都有信心。
1 Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poskvrny těla i ducha, konajíce posvěcení naše v bázni Boží.
2 Přijmětež nás. Žádnémuť jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali.
3 Nepravím toho ku potupě vaší, poněvadž jsem napřed pověděl, že v srdcích našich jste, tak abychom hotovi byli spolu s vámi zemříti i spolu živi býti.
4 Mnohéť jsem k vám důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, a rozhojňujiť se v radosti ve všelikém soužení našem.
5 Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem souženi jsme byli; měli jsme zevnitř boje, vnitř strachy.
6 Ale ten, jenž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze Titův příchod.
7 A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti nás, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, takže jsem se velmi zradoval.
8 A ačkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás.
9 Ale nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podle Boha, takže jste k žádné škodě nepřišli skrze nás.
10 Nebo zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení působí takové, jehož nikdy líto nebude, ale zámutek světa způsobuje smrt.
11 Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, kterakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž jakou omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? A Všelijak ukázali jste se nevinni býti v té příhodě.
12 A ač psal jsem vám, však ne pro toho jsem psal, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před obličejem Božím.
13 Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás,
14 A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána.
15 A hojněji i srdce jeho jest k vám obráceno, nebo rozpomíná se na poslušenství všech vás, a kterak jste ho s bázní a s strachem přijali.
16 Raduji se pak, že ve všem mám o vás doufání.