1 以色列全体会众从以琳起行， 在出埃及以后第二个月十五日， 来到以琳和西奈中间汛的旷野那里。
2 以色列全体会众在旷野都向摩西和亚伦发怨言；
3 以色列人对他们说： "我们宁愿在埃及地坐在肉锅旁边， 吃饭吃到饱的时候， 死在耶和华的手里！ 你们倒把我们领出来， 到这旷野， 是要叫这全体会众饿死啊！ "
4 耶和华对摩西说： "看哪， 我要把粮食从天上降给你们； 人民可以出去， 每天收取当天的分量， 我好试验他们是否遵行我的律法。
5 到第六天， 他们把收进来的预备好， 比每天收取的多一倍。"
6 摩西和亚伦对以色列众人说： "今晚你们必定知道是耶和华把你们从埃及地领出来。
7 明早你们必定看见耶和华的荣耀， 因为耶和华听见了你们向他所发的怨言了。我们算什么， 你们竟向我们发怨言呢？"
8 摩西又说： "耶和华晚上必给你们肉吃， 早晨必给你们食物吃饱， 因为耶和华听见了你们埋怨他所说的怨言了。我们算什么？你们的怨言不是向我们发的， 而是向耶和华发的。"
9 摩西对亚伦说： "你要对以色列全体会众说： ‘你们走近耶和华面前， 因为他已经听见了你们的怨言了。’"
10 亚伦对以色列全体会众说话的时候， 他们向着旷野观望， 看见耶和华的荣耀在云中显现出来。
11 耶和华吩咐摩西说：
12 "以色列人的怨言， 我已经听见了。你告诉他们说： ‘黄昏的时候你们必吃肉， 早晨的时候必有食物吃饱； 这样， 你们就知道我耶和华是你们的 神了。’"
13 到了晚上， 有鹌鹑飞上来， 把营都遮盖了； 到了早晨， 营的四周有一层露水。
14 露水上升以后， 就见野地上有细小鳞状的东西， 像小白霜一样细小的东西。
15 以色列人看见了， 就彼此对问说： "这是什么？"原来他们不知道那是什么。摩西对他们说： "这就是耶和华赐给你们吃的食物。
16 耶和华吩咐的话是这样的： ‘你们要按着各人的食量收取， 按着你们的人数为帐幕里的人收取， 一人两公升。’"
17 以色列人就这样行了； 有的多收、有的少收。
18 他们用升斗衡量的时候， 多收的没有剩余， 少收的也不缺乏； 各人按着自己的食量收取。
19 摩西对他们说： "谁也不可把一些留到早晨。"
20 他们却不听摩西的话， 有人把一些留到早晨， 就生虫发臭了。摩西就向他们发怒。
21 他们每天早晨都按着各人的食量去收取； 太阳一发热， 就融化了。
22 到第六日， 他们收取了两倍的食物， 每人四公升； 会众的首领都来告诉摩西。
23 摩西对他们说： "耶和华这样说： ‘明天是安息日， 是向耶和华守的圣安息日。你们要烤的， 就烤吧； 要煮的， 就煮吧； 所有余剩的要自己保存着， 直留到早晨。’"
24 他们就照着摩西吩咐的， 把余剩的留到早晨； 竟然不发臭， 里头也没有生虫。
25 摩西说： "今天吃这个吧， 因为今天是向耶和华守的安息日， 今日你们在田野里必找不着。
26 六天你们可以收取， 但第七天是安息日， 在那一天什么都没有了。"
27 第七天民间有人出去收取， 可是什么也找不着。
28 耶和华对摩西说： "你们拒绝遵守我的诫命和律法， 要到几时呢？
29 你们看， 耶和华把安息日赐给了你们， 所以第六日他赐给你们两天的食物； 第七天你们各人要住在家里， 谁都不可离开自己的地方。"
30 于是人民在第七天都安息了。
31 以色列家给这食物起名叫"吗哪"， 它像芫荽的种子， 色白， 味道像搀蜜的薄饼。
32 摩西说： "耶和华吩咐的话是这样： 要把满两公升的吗哪保留起来给你们的后代， 好让他们可以看见当日我把你们从埃及地领出来的时候， 在旷野给你们吃的食物。"
33 摩西对亚伦说： "拿一个罐子来， 装满两公升吗哪， 存放在耶和华面前， 保留起来给你们的后代。"
34 亚伦就照着耶和华吩咐摩西的， 把吗哪存留在法柜前。
35 以色列人吃吗哪共四十年， 直到进了有人居住的地方为止； 他们吃吗哪， 直到进入迦南地的边界为止。
36 两公升就是当时的标准量器的十分之一。（"两公升就是当时的标准量器的十分之一"原文作"一俄梅珥就是一伊法的十分之一"）
1 Když se pak hnuli z Elim, přišlo všecko množství synů Izraelských na poušť Sin, kteráž jest mezi Elim a Sinai, v patnáctý den druhého měsíce po vyjití z země Egyptské.
2 I reptalo všecko shromáždění synů Izraelských proti Mojžíšovi a proti Aronovi na poušti.
3 A mluvili jim synové Izraelští: Ó bychom byli zemřeli od ruky Hospodinovy v zemi Egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme se najídali chleba do sytosti! A teď vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste zmořili všecko shromáždění toto hladem.
4 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť, a vycházeti bude lid a sbírati, což by postačilo na každý den, abych ho zkusil, bude-li choditi v zákoně mém, či nebude.
5 V den pak šestý přistrojí sobě to, co přinesou; a bude toho dvakrát více, než toho, což sbírati mají na každý den.
6 Tedy mluvil Mojžíš a Aron všechněm synům Izraelským: U večer poznáte, že Hospodin vyvedl vás z země Egyptské.
7 A ráno uzříte slávu Hospodinovu; neboť jest slyšel reptání vaše proti Hospodinu. My zajisté co jsme, že repcete proti nám?
8 Mluvil dále Mojžíš: Z toho, pravím, poznáte, když vám dá Hospodin u večer masa, abyste se najedli, a chleba ráno do sytosti, poněvadž slyšel Hospodin reptání vaše, jimiž jste na něj reptali. Nebo my co jsme? Ne proti námť jsou reptání vaše, ale proti Hospodinu.
9 I řekl Mojžíš Aronovi: Mluv ke všemu shromáždění synů Izraelských: Přistuptež před oblíčej Hospodinův; neboť jest slyšel reptání vaše.
10 Stalo se pak, když mluvil Aron ke všemu shromáždění synů Izraelských, že se obrátili tváří k poušti, a aj, sláva Hospodinova ukázala se v oblaku.
11 (A již byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
12 Slyšelť jsem reptání synů Izraelských. Mluviž jim a pověz: K večerou jísti budete maso, a ráno chlebem nasyceni budete, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš.)
13 Tedy stalo se u večer, že přiletěly křepelky a přikryly tábor; ráno pak spadla rosa okolo táboru.
14 A když přestalo padání rosy, aj, ukázalo se po vrchu pouště drobného cosi a okrouhlého, drobného jako jíní na zemi.
15 Což vidouce synové Izraelští, řekli jeden druhému: Man jest toto. Nebo nevěděli, co by bylo. Tedy řekl jim Mojžíš: To jest ten chléb, kterýž vám dal Hospodin ku pokrmu.
16 To jest, o čemž přikázal Hospodin: Nasbírejte sobě toho každý k svému pokrmu; gomer na jednoho člověka vedlé počtu osob vašich, každý na ty, kteříž jsou v stanu jeho, vezmete.
17 I učinili tak synové Izraelští, a nasbírali jiní více, jiní méně.
18 Potom měřili na gomer. A nezbylo tomu, kdo nasbíral mnoho, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatku; ale každý, což mohl snísti, nasbíral.
19 I řekl jim Mojžíš: Žádný ať nic z toho nepozůstavuje k jitru.
20 Ale neuposlechli Mojžíše. Nebo někteří zanechali díl z toho až do jitra; i zčervivělo a zsmradilo se. Pročež rozhněval se na ně Mojžíš.
21 Tak tedy sbírali to každého jitra, každý což snísti mohl. A když horké bylo slunce, tedy se ta manna rozpouštěla.
22 Když pak bylo v den šestý, nasbírali toho chleba dvojnásobně, po dvou gomer na každého; protož přišla všecka knížata toho shromáždění, a pověděli Mojžíšovi.
23 Kterýžto řekl jim: Toť jest, což mluvil Hospodin: Odpočinutí soboty svaté Hospodinu bude zítra. Což byste měli péci, pecte, a což byste vařiti měli, vařte dnes; což pak koli zbude, nechte sobě a schovejte to k jitru.
24 Protož schovali to do rána, jakž přikázal Mojžíš; a nezsmradilo se, ani v něm červů nebylo.
25 I řekl Mojžíš: Jeztež to dnes, poněvadž sobota jest dnes Hospodinu; dnes toho nenaleznete na poli.
26 Po šest dní budete to sbírávati, den pak sedmý sobota jest; nebude bývati manny v ní.
27 Stalo se pak dne sedmého, že vyšli někteří z lidu sbírat, a nenašli.
28 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokudž zpěčovati se budete přikázaní mých ostříhati a zákonů mých?
29 Viztež, žeť Hospodin vám dal sobotu, a proto on vám dává v den šestý chleba na dva dni. Zůstaňte každý v svém, aniž kdo vycházej z místa svého v den sedmý.
30 I odpočinul lid v den sedmý.
31 Nazval pak lid Izraelský jméno toho chleba man; kterýž byl jako símě koliandrové, a bílý, a chut jeho jako koláče s medem.
32 Řekl také Mojžíš: Toť jest, což přikázal Hospodin: Naplň gomer tou mannou, aby chována byla na budoucí věky vaše, aby viděli pokrm, kterýž jsem vám dával jísti na poušti, když jsem vás vyvedl z země Egyptské.
33 I řekl Mojžíš Aronovi: Vezmi jedno věderce, a vsyp do něho plné gomer manny; a nech jí před tváří Hospodinovou, aby chována byla na budoucí věky vaše.
34 A protož jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, nechal jí Aron před svědectvím, aby tu chována byla.
35 Jedli pak synové Izraelští mannu za čtyřidceti let, dokudž nevešli do země, v níž bydliti měli; mannu jedli, dokudž nepřišli k končinám země Kananejské.
36 Gomer pak jest desátý díl efi.