1 他对我说： "人子啊， 把你得到的吃下去吧！ 吃下这书卷， 然后去向以色列家说话。"
2 于是我把口张开， 他就给我吃下那书卷。
3 他又对我说： "人子啊！ 把我赐给你的那书卷吃下去， 填满你的肚子。"于是我吃了， 这书卷在我口里像蜜糖一样甘甜。
4 他对我说： "人子啊， 你去！ 到以色列家那里， 把我的话告诉他们。
5 你受差派不是到一个说话难明、言语难懂的民族那里去， 而是到以色列家去；
6 不是到说话难明、言语难懂的众多民族那里去， 他们的话是你听不懂的。但是， 如果我差派你到他们那里去， 他们必听从你。
7 以色列家却不肯听从你， 因为他们不肯听从我， 整个以色列家都是额坚心硬的。
8 看哪！ 我要使你的脸硬过他们的脸， 使你的额硬过他们的额。
9 我要使你的额好像最坚硬的宝石， 比火石更硬。他们虽然是叛逆的民族， 你却不要怕他们， 在他们面前， 也不要惊惶。"
10 他又对我说： "人子啊！ 我对你说的一切话， 你都要留心听， 记在心里。
11 你去， 到被掳的人民那里， 向他们宣讲； 他们或听或不听， 你只要对他们说： ‘主耶和华这样说。’"
12 那时， 灵使我升起， 我就听见后面有轰轰的响声： "耶和华的居所显现出来的荣耀是应当称颂的！ "
13 我又听见那些活物的翅膀彼此相碰的声音和活物旁边的轮子的声音， 以及轰轰的响声。
14 灵使我升起， 把我提去。那时我心灵忿激、愁苦。耶和华的手强而有力临到我身上。
15 于是我来到提勒．亚毕被掳的人那里， 他们住在迦巴鲁河边。我在他们居住的地方坐了七天， 在他们中间震惊得不知所措。
16 过了七天， 耶和华的话临到我说：
17 "人子啊， 我立了你作以色列家守望的人， 所以你要聆听我口中的话， 替我警告他们。
18 如果我对恶人说： ‘你必定死亡！ ’你却不警告他， 也不警戒他离开恶行， 好救他的性命， 这恶人就必因自己的罪孽死亡。但我要因他的死追究你。
19 如果你警告恶人， 他仍不离开他的罪恶和他的恶行， 他就必因自己的罪孽死亡， 你却救了自己的性命。
20 如果义人偏离正义， 行事邪恶， 我必把绊脚石放在他面前， 他必定死亡； 因为你没有警告他， 他必因自己的罪死亡。他素常所行的义， 也必不被记念。但我要因他的死追究你。
21 如果你警告义人不要犯罪， 他就不犯罪。他因为接受警告， 就必存活， 你也救了自己的性命。"
22 耶和华的手在那里临到我身上， 他对我说： "你起来， 出到平原去， 在那里我要向你说话。"
23 于是， 我起来， 出到平原去， 看见耶和华的荣耀停在那里， 这荣耀就像我在迦巴鲁河边看见的一样。于是我俯伏在地。
24 灵进到我里面， 使我站立起来， 耶和华对我说： "你进去， 把自己关在家里。
25 人子啊！ 人要用绳子把你捆绑起来， 使你不能出到他们中间去。
26 我要使你的舌头贴住上膛， 使你变成哑巴， 不能作责备他们的人， 因为他们是叛逆的民族。
27 但我对你说话的时候， 我必开你的口， 你就要对他们说： ‘主耶和华这样说。’肯听的就让他听， 不肯听的， 就由他不听吧， 因为他们是叛逆的民族。"
1 Tedy řekl mi: Synu člověčí, což před tebou jest, sněz, sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému.
2 I otevřel jsem ústa svá, a dal mi snísti knihu tu,
3 Řka ke mně: Synu člověčí, nakrm břicho své, a střeva svá naplň knihou touto, kteroužť dávám. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká.
4 Za tím řekl mi: Synu člověčí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim slovy mými.
5 Nebo nebudeš poslán k lidu hluboké řeči a nesnadného jazyka, ale k domu Izraelskému.
6 Ne k národům mnohým hluboké řeči a nesnadného jazyka, jejichž bys slovům nerozuměl, ješto, kdybych tě k nim poslal, uposlechli by tebe.
7 Ale dům Izraelský nebudou tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí poslouchati mne; nebo všecken dům Izraelský jest tvrdočelný a zatvrdilého srdce.
8 Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich, a čelo tvé tvrdé proti čelu jejich.
9 Jako kámen přetvrdý, pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé; nebojž se jich, aniž se strachuj tváři jejich, proto že dům zpurný jsou.
10 I řekl ke mně: Synu člověčí, všecka slova má, kterážť mluviti budu, přijmi v srdce své, a ušima svýma slyš.
11 A jdi k zajatým, k synům lidu svého, a mluv k nim, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin, již oni slyšte neb nechte.
12 Tehdy odnesl mne Duch, a slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého: Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého.
13 A hlas křídel těch zvířat, kteráž se vespolek dotýkala, a hlas kol naproti nim, a hlas hřmotu velikého.
14 Duch pak odnesl mne, a vzal mne, a odšel jsem truchliv, v hněvě ducha svého, ale ruka Hospodinova nade mnou silnější byla.
15 I přišel jsem k zajatým do Telabib, bydlícím při řece Chebar, a seděl jsem, kdež oni bydlili. Seděl jsem, pravím, sedm dní u prostřed nich s užasnutím.
16 I stalo se po dokonání sedmi dnů, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
17 Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne.
18 Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nenapomenul bys ho, ani nemluvil, abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné, proto abys ho při životu zachoval: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
19 Paklibys ty napomenul bezbožného, a neodvrátil by se od bezbožnosti své, a od cesty své bezbožné, onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.
20 Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, a já bych položil urážku před něj, a tak by umřel, ty pak bys ho nenapomenul: pro hříchť svůj umře, aniž na pamět přijde která spravedlnost jeho, kterouž činil, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
21 Pakli bys ty napomenul spravedlivého, aby nehřešil spravedlivý, a on by nehřešil, jistě že bude živ; nebo napomenut byl. Ty také duši svou vysvobodíš.
22 I byla tam nade mnou ruka Hospodinova, kterýžto řekl mi: Vstaň, jdi do tohoto údolí, a tam mluviti budu s tebou.
23 A tak vstav, šel jsem do toho údolí, a aj, sláva Hospodinova stála tam, jako sláva, kterouž jsem viděl u řeky Chebar. I padl jsem na tvář svou.
24 Tehdy vstoupil do mne Duch, a postaviv mne na nohy, mluvil ke mně, a řekl mi: Jdiž, zavři se v domě svém.
25 Nebo na tě, synu člověčí, aj, dadí na tě provazy, a sváží tě jimi, a nebudeš moci vyjíti mezi ně.
26 A já učiním, aby jazyk tvůj přilnul k dásním tvým, a abys oněměl, a nebyl jim mužem domlouvajícím, protože dům zpurný jsou.
27 Ale když mluviti budu s tebou, otevru ústa tvá, a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo slyšeti chce, nechť slyší, a kdo nechce, nechť nechá, že dům zpurný jsou.