1 耶和华的话又临到我说：
2 "人子啊！ 你是住在叛逆的民族之中； 他们有眼睛可以看， 却看不见； 他们有耳朵可以听， 却听不见， 因为他们是叛逆的民族。
3 因此， 人子啊！ 你要为自己预备被掳时所需的东西， 在日间当着他们眼前离去， 从你所住的地方移居别处； 他们虽然是叛逆的民族， 或者他们可以看得明白。
4 你要在日间当着他们眼前， 把你的东西（好像被掳时所需的物件）搬出来， 到了晚上， 你要当着他们眼前出去， 像被掳的人出去一样。
5 你要当着他们眼前把墙挖穿， 把你的东西从那里带出去。
6 到了天黑， 你要当着他们眼前把这些东西扛在肩头上带出去； 你要蒙住你的脸， 使你看不见这地， 因为我已经立你作以色列家的一个兆头。"
7 于是我照着所吩咐的去行， 在日间我把我的东西（好像被掳时所需的物件）搬出来； 到了晚上， 我用手把墙挖穿； 天黑的时候， 我就当着他们眼前把这些东西扛在肩头上带出去。
8 到了早晨， 耶和华的话临到我说：
9 "人子啊！ 以色列家， 就是叛逆的民族， 不是问你： ‘你在作什么呢？’
10 你要对他们说： ‘主耶和华这样说： 这默示（"默示"原文作"担子"）是关乎耶路撒冷的君王， 和以色列全家。’
11 你要说： ‘我作你们的一个兆头， 我怎样行， 他们的遭遇也必怎样； 他们必被掳去。’
12 他们中间的君王必在天黑的时候， 把东西扛在肩头上， 从他们挖穿的墙带出去； 他必蒙住自己的脸， 不能看见这地。
13 我要把我的网撒在他身上， 他必被我的网罗网住； 我要把他带到巴比伦， 就是迦勒底人之地； 他不会看见那地， 却要死在那里。
14 我要把他周围所有的人， 就是所有帮助他的和他所有的军队， 分散到四方去， 也要拔出刀来追赶他们。
15 我使他们四散到列邦中， 分散在各地的时候， 他们就知道我是耶和华。
16 然而我却要留下他们少数的人， 免受刀剑、饥荒和瘟疫之害， 好使他们在所到的列国中， 述说他们一切可憎恶的事， 他们就知道我是耶和华。"
17 耶和华的话又临到我说：
18 "人子啊！ 你要战战兢兢地吃你的饭， 满心忧虑地喝你的水。
19 你要对这地的人民说： ‘论到耶路撒冷的居民和以色列地， 主耶和华这样说： 他们要满心忧虑地吃他们的饭， 十分惊惶地喝他们的水； 因为所有居民的强暴， 这地必全然荒凉。
20 有人居住的城市必成为荒场， 这地必然荒凉， 你们就知道我是耶和华。’"
21 耶和华的话临到我说：
22 "人子啊！ 你们在以色列地怎么有这一句俗语说： ‘日子一天一天过去， 所有异象都落空了’呢？
23 因此， 你要对他们说： 主耶和华这样说： ‘我必使这一句俗语不再流行， 在以色列中， 人必不再引用这句俗语。’你却要对他们说： ‘日子临近了， 所有异象都必应验。’
24 从此， 在以色列家中必不再有虚假的异象和奉承的占卜。
25 我耶和华所说的， 是我要说的话， 我所说的必定成就， 不再耽延。叛逆的民族啊！ 我所说的话必在你们还活着的日子成就。这是主耶和华的宣告。"
26 耶和华的话又临到我说：
27 "人子啊！ 以色列家说： ‘这人所见的异象是关乎许多年日以后的事， 他所说的预言是指着遥远的将来。’
28 因此， 你要对他们说： ‘主耶和华这样说： 我所有的话， 必没有一句再耽延； 我所说的， 都必成就。这是主耶和华的宣告。’"
1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2 Synu člověčí, u prostřed domu zpurného ty bydlíš, kteříž mají oči, aby viděli, však nevidí; uši mají, aby slyšeli, však neslyší, proto že dům zpurný jsou.
3 Protož ty, synu člověčí, připrav sobě to, s čím bys se stěhoval, a stěhuj se ve dne před očima jejich. Přestěhuješ se pak z místa svého na místo jiné před očima jejich, zdaby aspoň viděli; nebo dům zpurný jsou.
4 Vynesa pak své věci, jakožto ty, s nimiž se stěhovati máš ve dne před očima jejich, vyjdi u večer před očima jejich, jako ti, kteříž se stěhují.
5 Před očima jejich prokopej sobě zed, a vynes skrze ni.
6 Před očima jejich na rameni nes, po tmě vynes, tvář svou přikrej, a nehleď na zemi; nebo za zázrak dal jsem tě domu Izraelskému.
7 I učinil jsem tak, jakž rozkázáno bylo. Věci své vynesl jsem, jakožto ty, s nimiž bych se stěhoval ve dne, u večer pak prokopal jsem sobě zed rukou; po tmě jsem je vynesl, na rameni nesa před očima jejich.
8 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně ráno, řkoucí:
9 Synu člověčí, zdaližť řekli dům Izraelský, dům ten zpurný: Co ty děláš?
10 Rciž jim: Takto praví Panovník Hospodin: Na kníže v Jeruzalémě vztahuje se břímě toto a na všecken dům Izraelský, kteříž jsou u prostřed něho.
11 Rciž jim: Já jsem zázrakem vaším. Jakož jsem činil, tak se stane jim, postěhují se a v zajetí půjdou.
12 A kníže, kteréž jest u prostřed nich, na rameni ponese po tmě a vyjde. Zed prokopají, aby jej vyvedli skrze ni; tvář svou zakryje, tak že nebude viděti okem svým země.
13 Nebo roztáhnu sít svou na něj, a polapen bude do vrše mé, a zavedu jej do Babylona, země Kaldejské, kteréž neuzří, a tam umře.
14 Všecky také, kteříž jsou vůkol něho na pomoc jemu, i všecky houfy jeho rozptýlím na všecky strany, a mečem dobytým budu je stihati.
15 I zvědí, že já jsem Hospodin, když je rozptýlím mezi národy, a rozženu je po krajinách.
16 Pozůstavím pak z nich muže nemnohé po meči, po hladu a po moru, aby vypravovali všecky ohavnosti své mezi národy, kamž se dostanou, i zvědí, že já jsem Hospodin.
17 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
18 Synu člověčí, chléb svůj s strachem jez, a vodu svou s třesením a s zámutkem pí,
19 A rci lidu země této: Takto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzalémských, o zemi Izraelské: Chléb svůj s zámutkem jísti budou, a vodu svou s předěšením píti, aby obloupena byla země jeho z hojnosti své, pro nátisk všech přebývajících v ní.
20 Města také, v nichž bydlejí, zpustnou, a země pustá bude, a tak zvíte, že já jsem Hospodin.
21 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
22 Synu člověčí, jaké to máte přísloví o zemi Izraelské, říkajíce: Prodlí se dnové, aneb zahyne všeliké vidění?
23 Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Učiním, aby přestalo přísloví toto, aniž užívati budou přísloví toho více v Izraeli. Rci jim: Nýbrž přiblížili se dnové ti a splnění všelikého vidění.
24 Nebo nebude více žádného vidění marného, a hádání pochlebníka u prostřed domu Izraelského,
25 Proto že já Hospodin mluviti budu, a kterékoli slovo promluvím, stane se. Neprodlíť se dlouho, ale za dnů vašich, dome zpurný, mluviti budu slovo, a naplním je, praví Panovník Hospodin.
26 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
27 Synu člověčí, aj, dům Izraelský říkají: Vidění to, kteréž vidí tento, ke dnům mnohým patří, a na dlouhé časy tento prorokuje.
28 Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Neprodlíť se dlouho všeliké slovo mé, ale slovo, kteréž mluviti budu, stane se, praví Panovník Hospodin.