1 耶和华的话临到我说：
2 "人子啊！ 你要告诉你本国的人， 说： ‘我使刀剑临到一地， 那地的人民从他们中间选出一个人， 作他们的守望者；
3 这人见刀剑临到那地， 就吹响号角， 警告众人；
4 凡听见号角声而不接受警告的， 刀剑若来把他除灭， 他的罪（"罪"原文作"血"）就要归到自己的头上；
5 他既然听见号角声而不接受警告， 所以他的罪（"罪"原文作"血"）要归到自己的身上； 他若接受警告， 就可以救回自己的性命了。
6 但是， 那守望的人若见刀剑临到， 却不吹响号角， 以致人民没有受到警告， 刀剑来把他们中间的一个人除灭； 那人虽然因自己的罪孽被除灭， 我却要因他的死追究守望的人。’
7 "人子啊！ 我立了你作以色列家守望的人， 所以你要聆听我口中的话， 替我警告他们。
8 如果我对恶人说： ‘恶人啊， 你必定死亡！ ’你以西结却不出声警告恶人离开他所行的， 这恶人就必因自己的罪孽死亡， 我却要因他的死追究你。
9 如果你警告恶人， 叫他离开他所行的， 他仍不转离， 他就必因自己的罪孽死亡， 你却救了自己的性命。
10 "人子啊！ 你要对以色列家说： ‘你们这样说： 我们的过犯和罪恶常在我们身上； 我们必因此衰弱而死， 怎能存活呢？’
11 你要对他们说： ‘主耶和华这样宣告： 我指着我的永生起誓， 我绝不喜悦恶人死亡， 却喜悦恶人离开他所行的， 得以存活。以色列家啊， 回转吧！ 离开你们所行的， 何必死亡呢？’
12 人子啊！ 你要对你本国的人说： ‘义人的义在他犯罪的日子， 不能救他； 恶人的恶在他离开恶行的日子， 也不会绊倒他； 义人在他犯罪的日子， 也不能因他的义存活。’
13 我虽然对义人说他必定生存， 但是他若恃着自己的义而行恶， 他的一切义都必不被记念； 他必因所行的恶死亡。
14 我虽然对恶人说： ‘你必定死亡’， 但是他若离开他的罪， 行公平和正直的事，
15 把抵押归还， 把抢夺人的物件偿还， 遵行赐生命的律例， 不作恶事， 他就必存活， 不致死亡；
16 他所犯的一切罪， 必不被记念； 他行了公平和正直的事， 就必存活。
17 "你本国的人还说： ‘主所行的不公平。’其实他们所行的才是不公平。
18 义人若离开他的义， 去行恶事， 他就必因此死亡；
19 恶人若离开他的恶， 去行公平和正直的事， 他就必因此存活。
20 你们还说： ‘主所行的不公平。’以色列家啊！ 我必照着你们各人所行的审判你们。"
21 在我们被掳以后的第十二年十月初五日， 有人从耶路撒冷逃到我这里来， 说： "城已经被攻陷了。"
22 那人来到的前一天晚上， 耶和华的手按在我身上， 开了我的口。到了早晨， 那人来到我这里， 我的口已经开了， 不再作哑巴。
23 耶和华的话临到我说：
24 "人子啊！ 那些住在以色列地废墟里的人常说： ‘亚伯拉罕一个人就得了这地为业； 我们人数众多， 这地更应该给我们为业。’
25 因此， 你要对他们说： ‘主耶和华这样说： 你们吃带血的祭肉， 举目仰望你们的偶像， 并且流人的血， 你们还可以得这地为业吗？
26 你们倚仗自己的刀剑， 行可憎恶的事， 人人玷污邻舍的妻子， 你们还可以得这地为业吗？’
27 你要对他们这样说： ‘主耶和华这样说： 我指着我的永生起誓， 那些在废墟里的， 必倒在刀下； 在田间的， 我必交给野兽吞吃； 在堡垒和山洞里的， 必因瘟疫而死。
28 我必使这地非常荒凉， 它因势力而有的骄傲必止息； 以色列的山都必荒凉， 无人经过。
29 我必因他们所行一切可憎恶的事， 使这地非常荒凉， 那时他们就知道我是耶和华。’
30 "人子啊！ 你本国的人在城墙旁边和各家的门口正在谈论你； 他们彼此说： ‘来吧！ 听听有什么话从耶和华那里出来。’
31 他们成群来到你那里， 坐在你面前， 像是我的子民一样。其实他们听了你的话， 却不去行； 他们只是用口表示爱慕， 他们的心却是追随不义之财。
32 在他们眼中， 你不过是首情歌， 唱得美妙， 弹得悦耳， 他们听了你的话， 却不去行。
33 看哪！ 这事必定应验， 到那时候， 他们就知道在他们中间有先知了。"
1 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2 Synu člověčí, mluv k synům lidu svého a rci jim: Když uvedu na zemi některou meč, jestliže vezme lid té země muže jednoho od končin svých, a ustanoví jej sobě za strážného,
3 A ten vida meč přicházející na tu zemi, troubil-li by na troubu a napomínal lidu,
4 A slyše někdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti, a v tom přijda meč, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude.
5 Nebo slyšel hlas trouby, však nedal se napomenouti; krev jeho na něm zůstane.Byť se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil.
6 Pakli strážný vida, an meč přichází, však by nezatroubil na troubu, a lid by nebyl napomenut, a přijda meč, zachvátil by někoho z nich: ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného toho vyhledávati budu.
7 Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne.
8 Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu.
9 Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.
10 Protož ty synu člověčí, rci domu Izraelskému: Takto mluvíte, říkajíce: Proto že přestoupení naše a hříchové naši jsou na nás, a my v nich svadneme, i jakž bychom živi byli?
11 Rci jim: Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám líbosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl. Odvraťtež se, odvraťte od cest svých zlých. I proč mříti máte, ó dome Izraelský?
12 Ty tedy synu člověčí, rci synům lidu svého: Spravedlnost spravedlivého nevytrhne ho v den přestoupení jeho, aniž bezbožný v své bezbožnosti padne, v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své; tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní, v kterýž by den zhřešil.
13 Jestliže dím spravedlivému: Jistě živ budeš, a on doufaje v spravedlnost svou, činil by nepravost: žádná spravedlnost jeho nepřijde na pamět, ale pro tu nepravost svou, kterouž činil, umře.
14 Zase řeknu-li bezbožnému: Smrtí umřeš, však odvrátí-li se od hříchu svého, a činiti bude soud a spravedlnost,
15 Což v zástavě jest, navrátí-li bezbožný, což vydřel, nahradí-li, v ustanoveních života bude-li choditi, nečině nepravosti: jistě že bude živ, neumře.
16 Žádní hříchové jeho, jimiž hřešil, nebudou mu zpomínáni; soud a spravedlnost činil, jistě že bude živ.
17 A vždy říkají synové lidu tvého: Není pravá cesta Páně, ješto jejich cesta není pravá.
18 Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, umřeť pro ty věci.
19 Ale když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, a činil by soud a spravedlnost, podlé těch věcí živ bude.
20 A předce říkáte: Není pravá cesta Páně. Každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský.
21 Stalo se pak dvanáctého léta, desátého měsíce, pátého dne téhož měsíce od zajetí našeho, že přišel ke mně jeden, kterýž ušel z Jeruzaléma, řka: Dobyto jest město.
22 Ruka pak Hospodinova byla při mně u večer před tím, než přišel ten, kterýž utekl, a otevřela ústa má, až i ke mně přišel ráno; otevřela, pravím, ústa má, abych nebyl němým déle.
23 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
24 Synu člověčí, obyvatelé pustin těchto v zemi Izraelské mluví, řkouce: Jedinký byl Abraham, a dědičně držel zemi tuto, nás pak mnoho jest; námť dána jest země tato v dědictví.
25 Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Se krví jídáte, a očí svých pozdvihujete k ukydaným modlám svým, i krev vyléváte, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?
26 Stojíte na meči svém, pášete ohavnost, a každý ženy bližního svého poškvrňujete, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?
27 Takto mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Živť jsem já, že ti, kteříž jsou na pustinách, mečem padnou, a kdo na poli, toho zvěři dám k sežrání, kdo pak na hradích neb v jeskyních, morem zemrou.
28 I obrátím zemi tu v hroznou poušť a přestane vyvýšenost moci její, a zpustnou hory Izraelské, tak že nebude žádného, kdo by šel přes ně.
29 I zvědí, že já jsem Hospodin, když obrátím zemi tu v hroznou poušť pro všecky ohavnosti jejich, kteréž páchali.
30 Ty pak synu člověčí, slyš, synové lidu tvého často mluvívají o tobě, za stěnami i ve dveřích domů, a říkají jeden druhému a každý bratru svému, řka: Poďte medle a poslechněte, jaké slovo vyšlo od Hospodina.
31 I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází.
32 A aj, ty jsi jim jako zpěv libý pěkného zvuku a dobře vznějící. Slyšíť zajisté slova tvá, ale žádný jich nečiní.
33 Než když to přijde, (aj, přicházíť), tedy zvědí, že prorok byl u prostřed nich.