1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]

1 Orazione dell’afflitto, essendo angosciato, e spandendo il suo lamento davanti a Dio. SIGNORE, ascolta la mia orazione, E venga il mio grido infino a te.2 Non nasconder la tua faccia da me; Nel giorno che io sono in distretta, inchina a me il tuo orecchio; Nel giorno che io grido, affrettati a rispondermi.3 Perciocchè i miei giorni son venuti meno come fumo, E le mie ossa sono arse come un tizzone.4 Il mio cuore è stato percosso come erba, Ed è seccato; Perciocchè io ho dimenticato di mangiare il mio pane.5 Le mie ossa sono attaccate alla mia carne, Per la voce de’ miei gemiti.6 Io son divenuto simile al pellicano del deserto; E son come il gufo delle solitudini.7 Io vegghio, e sono Come il passero solitario sopra il tetto. I miei nemici mi fanno vituperio tuttodì;8 Quelli che sono infuriati contro a me fanno delle esecrazioni di me.9 Perciocchè io ho mangiata la cenere come pane, Ed ho temperata la mia bevanda con lagrime.10 Per la tua indegnazione, e per lo tuo cruccio; Perciocchè, avendomi levato ad alto, tu mi hai gettato a basso.11 I miei giorni son come l’ombra che dichina; Ed io son secco come erba12 Ma tu, Signore, dimori in eterno E la tua memoria è per ogni età.13 Tu ti leverai, tu avrai compassione di Sion; Perciocchè egli è tempo di averne pietà; Perciocchè il termine è giunto.14 Imperocchè i tuoi servitori hanno affezione alle pietre di essa, Ed hanno pietà della sua polvere.15 E le genti temeranno il Nome del Signore, E tutti i re della terra la tua gloria,16 Quando il Signore avrà riedificata Sion, Quando egli sarà apparito nella sua gloria,17 Ed avrà volto lo sguardo all’orazione de’ desolati, E non avrà sprezzata la lor preghiera.18 Ciò sarà scritto all’età a venire; E il popolo che sarà creato loderà il Signore.19 Perciocchè egli avrà riguardato dall’alto luogo della sua santità; Perciocchè il Signore avrà mirato dal cielo verso la terra;20 Per udire i gemiti de’ prigioni; Per isciogliere quelli ch’erano condannati a morte;21 Acciocchè si narri in Sion il Nome del Signore, E la sua lode in Gerusalemme.22 Quando i popoli e i regni saranno raunati insieme, Per servire al Signore23 Egli ha tra via abbattute le mie forze; Egli ha scorciati i miei giorni.24 Io dirò: O Dio mio, non farmi trapassare al mezzo de’ miei dì; I tuoi anni durano per ogni età.25 Tu fondasti già la terra; E i cieli son l’opera delle tue mani;26 Queste cose periranno, ma tu dimorerai; Ed esse invecchieranno tutte, come un vestimento; Tu le muterai come una vesta, e trapasseranno.27 Ma tu sei sempre lo stesso, E gli anni tuoi non finiranno giammai.28 I figliuoli de’ tuoi servitori abiteranno, E la progenie loro sarà stabilita nel tuo cospetto