1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

1 PERCHÈ tumultuano le genti, E mormorano i popoli cose vane?2 I re della terra si ritrovano, Ed i principi consigliano insieme, Contro al Signore, e contro al suo Unto;3 Dicendo: Rompiamo i lor legami, E gettiam via da noi le lor funi.4 Colui che siede ne’ cieli ne riderà; Il Signore si befferà di loro.5 Allora parlerà loro nella sua ira, E li renderà smarriti nel suo cruccio acceso;6 E dirà: Pur nondimeno ho io consacrato il mio Re Sopra Sion, monte della mia santità7 Io spiegherò il decreto; Il Signore mi ha detto: Tu sei il mio figliuolo; Oggi io t’ho generato.8 Chiedimi, ed io ti darò per eredità le genti, Ed i confini della terra per tua possessione.9 Tu le fiaccherai con una verga di ferro; Tu le triterai come un testo di vasellaio10 Ora dunque, o re, siate savi; Giudici della terra, ricevete correzione.11 Servite al Signore con timore, E gioite con tremore.12 Baciate il figliuolo, che talora egli non si adiri, E che voi non periate nella vostra via, Quando l’ira sua si sarà pure un poco accesa. Beati tutti coloro che si confidano in lui