1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.4 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.5 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.6 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?7 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,9 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),10 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.11 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.12 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.13 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.16 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.17 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.18 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.19 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:20 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]

1 Salmo, dato al capo de’ Musici, de’ figliuoli di Core. UDITE questo, popoli tutti; Porgete gli orecchi, voi tutti gli abitanti del mondo;2 E plebei, e nobili, E ricchi, e bisognosi tutti insieme.3 La mia bocca proferirà cose di gran sapienza; E il ragionamento del mio cuore sarà di cose di grande intendimento.4 Io inchinerò il mio orecchio alle sentenze; Io spiegherò sopra la cetera i miei detti notevoli.5 Perchè temerò ne’ giorni dell’avversità Quando l’iniquità che mi è alle calcagna m’intornierà? 6 Ve ne son molti che si confidano ne’ lor beni, E si gloriano della grandezza delle lor ricchezze.7 Niuno però può riscuotere il suo fratello, Nè dare a Dio il prezzo del suo riscatto.8 E il riscatto della lor propria anima non può trovarsi, E il modo ne mancherà in perpetuo;9 Per fare che continuino a vivere in perpetuo, E che non veggano la fossa;10 Conciossiachè veggano che i savi muoiono, E che parimente i pazzi, e gli stolti periscono, E lasciano i lor beni ad altri.11 Il loro intimo pensiero è che le lor case dimoreranno in eterno, E che le loro abitazioni dureranno per ogni età; Impongono i nomi loro a delle terre.12 E pur l’uomo che è in onore non vi dimora sempre; Anzi è renduto simile alle bestie che periscono.13 Questa lor via è loro una pazzia; E pure i lor discendenti si compiacciono a seguire i lor precetti. Sela.14 Saranno posti sotterra, come pecore; La morte li pasturerà; E gli uomini diritti signoreggeranno sopra loro in quella mattina; E il sepolcro consumerà la lor bella apparenza, Che sarà portata via dal suo abitacolo15 Ma Iddio riscuoterà l’anima mia dal sepolcro;16 Non temere, quando alcuno sarà arricchito, Quando la gloria della sua casa sarà accresciuta.17 Perciocchè, quando egli morrà non torrà seco nulla; La sua gloria non gli scenderà dietro.18 Benchè egli abbia benedetta l’anima sua in vita sua; E tali ti lodino, se tu ti dài piacere, e buon tempo;19 Quella verrà là ove è la generazion de’ suoi padri; Giammai in eterno non vedranno la luce.20 L’uomo che è in istato onorevole, e non ha intelletto, È simile alle bestie che periscono