1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

1 ESSENDO presso alle fiumane di Babilonia, Dove noi sedevamo, ed anche piangevamo, Ricordandoci di Sion,2 Noi avevamo appese le nostre cetere A’ salci, in mezzo di essa.3 Benchè quelli che ci avevano menati in cattività Ci richiedessero quivi che cantassimo; E quelli che ci facevano urlar piangendo Ci richiedessero canzoni d’allegrezza, dicendo: Cantateci delle canzoni di Sion;4 Come avremmo noi cantate le canzoni del Signore In paese di stranieri?5 Se io ti dimentico, o Gerusalemme; Se la mia destra ti dimentica;6 Resti attaccata la mia lingua al mio palato, Se io non mi ricordo di te; Se non metto Gerusalemme In capo d’ogni mia allegrezza 7 Ricordati, Signore, de’ figliuoli di Edom, I quali, nella giornata di Gerusalemme, Dicevano: Spianate, spianate, Fino a’ fondamenti.8 O figliuola di Babilonia, che devi esser distrutta, Beato chi ti farà la retribuzione Del male che tu ci hai fatto!9 Beato chi piglierà i tuoi piccoli figliuoli, E li sbatterà al sasso