1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.

2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.

3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.

4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.

5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.

6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.

7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.

8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.

9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.

10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.

11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.

12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.

13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.

14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.

15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.

16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.

17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.

18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.

19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.

20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.

21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.

22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.

23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.

24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.

25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.

26 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.

27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.

28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.

29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.

30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.

31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.

32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.

33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.

1 Ko nga whakatakataka a te ngakau na te tangata; engari ko te kupu whakahoki a te arero na Ihowa.

2 Ko nga ara katoa o te tangata he ma ki ona ake kanohi; ko Ihowa ia ki te pauna i nga wairua.

3 Utaina au mahi ki runga ki a Ihowa, a ka whakapumautia ou whakaaro.

4 He mea hanga na Ihowa nga mea katoa mo tona tutukitanga, mo tona: ae ra, ko te tangata kino hoki mo te ra o te kino.

5 He mea whakarihariha na Ihowa te hunga ngakau whakakake katoa; ahakoa pupuri te ringa ki te ringa, e kore ia e kore te whiua.

6 Ko te mahi tohu tangata me te pono hei pure mo te kino; ma te wehi hoki ki a Ihowa ka mawehe atu ai te tangata i te kino.

7 Ki te pai a Ihowa ki nga ara o te tangata, ka meinga e ia ona hoariri nei ano kia mau te rongo ki a ia.

8 He pai ake te mea iti i runga i te tika, i nga hua maha ki te kahore he tika.

9 Ko te ngakau o te tangata hei whakaaro i tona ara; ko Ihowa ia hei whakatika i tona hikoi.

10 He kupu atua kei nga ngutu o te kingi; e kore tona mangai e poka ke ina whakawa.

11 Ko te taimaha tika, ko te pauna tika, na Ihowa; he mahi nana nga kohatu katoa o te putea.

12 He mea whakarihariha ki nga kingi te mahi i te kino; na te tika hoki i u ai te torona.

13 He mea ahuareka ki nga kingi nga ngutu tika: e aroha ana hoki ratou ki te tangata e korero tika ana.

14 Ko te riri o te kingi ano he karere mo te mate: engari ka whakamarietia e te tangata whakaaro nui.

15 He ora kei te marama o te mata o te kingi: a ko tana manako he rite ki te kapua o to muri ua.

16 Ko te whiwhi ki te whakaaro nui, ano te pai! pai atu i te whiwhi ki te koura; ko te whiwhi hoki ki te matauranga te mea e hiahiatia nuitia atu i te hiriwa.

17 Ko te huanui o te hunga tika he mawehe atu i te kino: ko te tangata e whai whakaaro ana ki tona ara, ka mau tona wairua.

18 Haere ai te whakakake i mua o te whakangaromanga, te wairua whakapehapeha i mua i te hinganga.

19 Ko te ngakau whakaiti i waenga i te hunga rawakore, pai atu i te uru ki te tuwahanga taonga a te hunga whakakake.

20 Ko te tangata e tahuri ana ki te kupu, ka kite i te pai: a ko te tangata e whakawhirinaki ana ki a Ihowa, ka hari.

21 Ka kiia te whakaaro nui he matau; ma te reka hoki o nga ngutu ka neke ai te mohio.

22 Ko te matauranga te puna o te ora mo te tangata i whiwhi ki tera; ko te ako ia mo te hunga wairangi ko to ratou wairangi ano.

23 Ma te ngakau o te tangata whakaaro nui e tohutohu tona mangai, e apiti hoki he kupu mohio ki ona ngutu.

24 Ko nga kupu matareka ano kei te honikoma, he reka ki te wairua, he rongoa ki nga wheua.

25 Tera he ara e tika ana ki te titiro a te tangata; ko tona mutunga ia ko nga ara ki te mate.

26 Ko te hiahia o te tangata e mahi ana, e mahi ana mona; no te mea e akiakina ana ia e tona mangai.

27 E whakatakoto ana te tangata tikangakore i te kino, a kei ona ngutu ano he ahi e ka ana.

28 Ko ta te tangata whanoke he titaritari i te raruraru; ko ta te tangata kawekawe korero he wehewehe i nga hoa tupu.

29 Whakawai ai te tangata nanakia i tona hoa, kawe ai i a ia ki te huarahi kahore i pai.

30 Ko te tangata e whakamoe ana i ona kanohi, e mea ana kia whakaaroa ai e ia nga mea whanoke; ko te tangata e kokopi ana i ona ngutu e whakatutuki ana i te kino.

31 He karauna kororia te mahunga hina, e ka kitea i runga i te ara o te tika.

32 Engari rawa te tangata manawanui i te tangata kaha, te tangata e pehia ana e ia tona wairua i te tangata i horo ai te pa.

33 E maka ana te rota ki roto ki te kokorutanga o te kakahu; kei a Ihowa ia te tikanga katoa.