1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
26 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
1 DEL hombre son las disposiciones del corazón: Mas de Jehová la respuesta de la lengua.
2 Todos los caminos del hombre son limpios en su opinión: Mas Jehová pesa los espíritus.
3 Encomienda á Jehová tus obras, Y tus pensamientos serán afirmados.
4 Todas las cosas ha hecho Jehová por sí mismo, Y aun al impío para el día malo.
5 Abominación es á Jehová todo altivo de corazón: Aunque esté mano sobre mano, no será reputado inocente.
6 Con misericordia y verdad se corrige el pecado: Y con el temor de Jehová se apartan del mal los hombres.
7 Cuando los caminos del hombre son agradables á Jehová, Aun á sus enemigos pacificará con él.
8 Mejor es lo poco con justicia, Que la muchedumbre de frutos sin derecho.
9 El corazón del hombre piensa su camino: Mas Jehová endereza sus pasos.
10 Adivinación está en los labios del rey: En juicio no prevaricará su boca.
11 Peso y balanzas justas son de Jehová: Obra suya son todas las pesas de la bolsa.
12 Abominación es á los reyes hacer impiedad: Porque con justicia será afirmado el trono.
13 Los labios justos son el contentamiento de los reyes; Y aman al que habla lo recto.
14 La ira del rey es mensajero de muerte: Mas el hombre sabio la evitará.
15 En la alegría del rostro del rey está la vida; Y su benevolencia es como nube de lluvia tardía.
16 Mejor es adquirir sabiduría que oro preciado; Y adquirir inteligencia vale más que la plata.
17 El camino de los rectos es apartarse del mal: Su alma guarda el que guarda su camino.
18 Antes del quebrantamiento es la soberbia; Y antes de la caída la altivez de espíritu.
19 Mejor es humillar el espíritu con los humildes, Que partir despojos con los soberbios.
20 El entendido en la palabra, hallará el bien: Y el que confía en Jehová, él es bienaventurado.
21 El sabio de corazón es llamado entendido: Y la dulzura de labios aumentará la doctrina.
22 Manantial de vida es el entendimiento al que lo posee: Mas la erudición de los necios es necedad.
23 El corazón del sabio hace prudente su boca; Y con sus labios aumenta la doctrina.
24 Panal de miel son los dichos suaves. Suavidad al alma y medicina á los huesos.
25 Hay camino que parece derecho al hombre, Mas su salida son caminos de muerte.
26 El alma del que trabaja, trabaja para sí; Porque su boca le constriñe.
27 El hombre perverso cava el mal; Y en sus labios hay como llama de fuego.
28 El hombre perverso levanta contienda; Y el chismoso aparta los mejores amigos.
29 El hombre malo lisonjea á su prójimo, Y le hace andar por el camino no bueno:
30 Cierra sus ojos para pensar perversidades; Mueve sus labios, efectúa el mal.
31 Corona de honra es la vejez, Que se hallará en el camino de justicia.
32 Mejor es el que tarde se aira que el fuerte; Y el que se enseñorea de su espíritu, que el que toma una ciudad.
33 La suerte se echa en el seno: Mas de Jehová es el juicio de ella.