1 Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.2 Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?3 Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.4 Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,5 Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.6 Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,7 Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.8 Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,9 Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.10 Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.11 Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.12 Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.13 Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.14 Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.15 Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.16 Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.17 Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.18 Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.19 Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.20 Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.21 Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.22 Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.23 Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.24 Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.25 Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.26 Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.27 Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.28 Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,29 Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.30 Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.31 Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.

1 PALABRAS del rey Lemuel; la profecía con que le enseñó su madre.2 ¿Qué, hijo mío? ¿y qué, hijo de mi vientre? ¿Y qué, hijo de mis deseos?3 No des á las mujeres tu fuerza, Ni tus caminos á lo que es para destruir los reyes.4 No es de los reyes, oh Lemuel, no es de los reyes beber vino, Ni de los príncipes la cerveza.5 No sea que bebiendo olviden la ley, Y perviertan el derecho de todos los hijos afligidos.6 Dad la cerveza al desfallecido, Y el vino á los de amargo ánimo:7 Beban, y olvídense de su necesidad, Y de su miseria no más se acuerden.8 Abre tu boca por el mudo, En el juicio de todos los hijos de muerte.9 Abre tu boca, juzga justicia, Y el derecho del pobre y del menesteroso.10 Mujer fuerte, ¿quién la hallará? Porque su estima sobrepuja largamente á la de piedras preciosas.11 El corazón de su marido está en ella confiado, Y no tendrá necesidad de despojo.12 Darále ella bien y no mal, Todos los días de su vida.13 Buscó lana y lino, Y con voluntad labró de sus manos.14 Fué como navío de mercader: Trae su pan de lejos.15 Levantóse aun de noche, Y dió comida á su familia, Y ración á sus criadas.16 Consideró la heredad, y compróla; Y plantó viña del fruto de sus manos.17 Ciñó sus lomos de fortaleza, Y esforzó sus brazos.18 Gustó que era buena su granjería: Su candela no se apagó de noche.19 Aplicó sus manos al huso, Y sus manos tomaron la rueca.20 Alargó su mano al pobre, Y extendió sus manos al menesteroso.21 No tendrá temor de la nieve por su familia, Porque toda su familia está vestida de ropas dobles.22 Ella se hizo tapices; De lino fino y púrpura es su vestido.23 Conocido es su marido en las puertas, Cuando se sienta con los ancianos de la tierra.24 Hizo telas, y vendió; Y dió cintas al mercader.25 Fortaleza y honor son su vestidura; Y en el día postrero reirá.26 Abrió su boca con sabiduría: Y la ley de clemencia está en su lengua.27 Considera los caminos de su casa, Y no come el pan de balde.28 Levantáronse sus hijos, y llamáronla bienaventurada; Y su marido también la alabó.29 Muchas mujeres hicieron el bien; Mas tú las sobrepujaste á todas.30 Engañosa es la gracia, y vana la hermosura: La mujer que teme á Jehová, ésa será alabada.31 Dadle el fruto de sus manos, Y alábenla en las puertas sus hechos.