1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.

1 HIJO mío, está atento á mi sabiduría, Y á mi inteligencia inclina tu oído;2 Para que guardes consejo, Y tus labios conserven la ciencia.3 Porque los labios de la extraña destilan miel, Y su paladar es más blando que el aceite;4 Mas su fin es amargo como el ajenjo, Agudo como cuchillo de dos filos.5 Sus pies descienden á la muerte; Sus pasos sustentan el sepulcro:6 Sus caminos son instables; no los conocerás, Si no considerares el camino de vida.7 Ahora pues, hijos, oidme, Y no os apartéis de las razones de mi boca.8 Aleja de ella tu camino, Y no te acerques á la puerta de su casa;9 Porque no des á los extraños tu honor, Y tus años á cruel;10 Porque no se harten los extraños de tu fuerza, Y tus trabajos estén en casa del extraño;11 Y gimas en tus postrimerías, Cuando se consumiere tu carne y tu cuerpo,12 Y digas: ­Cómo aborrecí el consejo, Y mi corazón menospreció la reprensión;13 Y no oí la voz de los que me adoctrinaban, Y á los que me enseñaban no incliné mi oído!14 Casi en todo mal he estado, En medio de la sociedad y de la congregación.15 Bebe el agua de tu cisterna, Y los raudales de tu pozo.16 Derrámense por de fuera tus fuentes, En las plazas los ríos de aguas.17 Sean para ti solo, Y no para los extraños contigo.18 Sea bendito tu manantial; Y alégrate con la mujer de tu mocedad.19 Como cierva amada y graciosa corza, Sus pechos te satisfagan en todo tiempo; Y en su amor recréate siempre.20 ¿Y por qué, hijo mío, andarás ciego con la ajena, Y abrazarás el seno de la extraña?21 Pues que los caminos del hombre están ante los ojos de Jehová, Y él considera todas sus veredas.22 Prenderán al impío sus propias iniquidades, Y detenido será con las cuerdas de su pecado.23 El morirá por falta de corrección; Y errará por la grandeza de su locura.