1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
18 Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.
1 LA sabiduría edificó su casa, Labró sus siete columnas;
2 Mató sus víctimas, templó su vino, Y puso su mesa.
3 Envió sus criadas; Sobre lo más alto de la ciudad clamó:
4 Cualquiera simple, venga acá. A los faltos de cordura dijo:
5 Venid, comed mi pan, Y bebed del vino que yo he templado.
6 Dejad las simplezas, y vivid; Y andad por el camino de la inteligencia.
7 El que corrige al escarnecedor, afrenta se acarrea: El que reprende al impío, se atrae mancha.
8 No reprendas al escarnecedor, porque no te aborrezca: Corrige al sabio, y te amará.
9 Da al sabio, y será más sabio: Enseña al justo, y acrecerá su saber.
10 El temor de Jehová es el principio de la sabiduría; Y la ciencia de los santos es inteligencia.
11 Porque por mí se aumentarán tus días, Y años de vida se te añadirán.
12 Si fueres sabio, para ti lo serás: Mas si fueres escarnecedor, pagarás tú solo.
13 La mujer loca es alborotadora; Es simple é ignorante.
14 Siéntase en una silla á la puerta de su casa, En lo alto de la ciudad,
15 Para llamar á los que pasan por el camino, Que van por sus caminos derechos.
16 Cualquiera simple, dice, venga acá. A los faltos de cordura dijo:
17 Las aguas hurtadas son dulces, Y el pan comido en oculto es suave.
18 Y no saben que allí están los muertos; Que sus convidados están en los profundos de la sepultura.