1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

1 COMO la nieve en el verano, y la lluvia en la siega, Así conviene al necio la honra.

2 Como el gorrión en su vagar, y como la golondrina en su vuelo, Así la maldición sin causa nunca vendrá.

3 El látigo para el caballo, y el cabestro para el asno, Y la vara para la espalda del necio.

4 Nunca respondas al necio en conformidad á su necedad, Para que no seas tú también como él.

5 Responde al necio según su necedad, Porque no se estime sabio en su opinión.

6 Como el que se corta los pies y bebe su daño, Así es el que envía algo por mano de un necio.

7 Alzar las piernas del cojo. Así es el proverbio en la boca del necio.

8 Como quien liga la piedra en la honda, Así hace el que al necio da honra.

9 Espinas hincadas en mano del embriagado, Tal es el proverbio en la boca de los necios.

10 El grande cría todas las cosas; y da la paga al insensato, Y la da á los transgresores.

11 Como perro que vuelve á su vómito, Así el necio que repite su necedad.

12 ¿Has visto hombre sabio en su opinión? Más esperanza hay del necio que de él.

13 Dice el perezoso: El león está en el camino; El león está en las calles.

14 Las puertas se revuelven en sus quicios: Así el perezoso en su cama.

15 Esconde el perezoso su mano en el seno; Cánsase de tornarla á su boca.

16 A su ver es el perezoso más sabio Que siete que le den consejo.

17 El que pasando se deja llevar de la ira en pleito ajeno, Es como el que toma al perro por las orejas.

18 Como el que enloquece, y echa llamas Y saetas y muerte,

19 Tal es el hombre que daña á su amigo, Y dice: Ciertamente me chanceaba.

20 Sin leña se apaga el fuego: Y donde no hay chismoso, cesa la contienda.

21 El carbón para brasas, y la leña para el fuego: Y el hombre rencilloso para encender contienda.

22 Las palabras del chismoso parecen blandas; Mas ellas entran hasta lo secreto del vientre.

23 Como escoria de plata echada sobre el tiesto, Son los labios enardecidos y el corazón malo.

24 Otro parece en los labios al que aborrece; Mas en su interior pone engaño.

25 Cuando hablare amigablemente, no le creas; Porque siete abominaciones hay en su corazón.

26 Encúbrese el odio con disimulo; Mas su malicia será descubierta en la congregación.

27 El que cavare sima, caerá en ella: Y el que revuelva la piedra, á él volverá.

28 La falsa lengua atormenta al que aborrece: Y la boca lisonjera hace resbaladero.