1 Hle, po horách přichází zvěstovatel radosti, jenž ohlašuje pokoj. Slav, Judo, své slavnosti, plň své sliby. Už nikdy na tebe nepřitáhne ničemník, je zcela zahlazen.

2 Ninive, už na tebe táhne ten, jenž tě rozmetá. Jen si hlídej pevnost. Číhej u cesty. Posilni svá bedra. Seber veškerou svou sílu.

3 Hospodin vrátí Jákobovi důstojnost, důstojnost, jaká patří Izraeli. Potřeli jej vetřelci, zničili jeho odnože.

4 Rudý je štít bohatýrů, v šarlat oděni jsou válečníci. Jiskří jako oheň ocel vozů, když se připravují k bitvě. Cypřišová ratiště se kymácejí.

5 Vozy se šíleně řítí ulicemi, ženou se přes prostranství podobny pochodním, míhají se jako blesky.

6 S připomínkou svých vznešených božstev klopýtavým během ženou se k ninivským hradbám. Je zřízen ochranný kryt.

7 Brány při řece jsou otevřeny; chrám se hroutí.

8 Je rozhodnuto. Obnažena a odvlékána je Ištar, její děvy kvílí jako holubice a bijí se v prsa.

9 Ninive bývalo odedávna jako rybník plný vod. A nyní utíkají. Zastavte se, stůjte! Nikdo se však ani neohlédne.

10 Rabujte stříbro, rabujte zlato! Jaké nekonečné množství zásob! Jak oslnivý lesk všemožných vzácností!

11 Vše pusté! Zpustlé! Zpustošené! Ztratili odvahu, kolena se třesou. Smrtelná úzkost zachvátila veškerá bedra, tváře všech zbledly.

12 Kam se podělo to doupě lvů, místo, kde lvíčata krmívali? Když lev vycházel za kořistí, lvíče tam zůstávalo a nikdo je nevyplašil.

13 Lev přinášel hojnost úlovku mláďatům, lvicím to, co zadávil, brlohy si naplňoval kořistí, svá doupata tím, co ulovil. [ (Nahum 2:14) Chystám se však na tebe, je výrok Hospodina zástupů. Ninivskou vozbu spálím na prach, tvá lvíčata pozře meč. Vymýtím ze země tvoje kořistnictví, nebude už slyšet hlas tvých poslů! ]