1 Da antwortete Eliphas von Theman und sprach:

2 Soll ein weiser Mann so aufgeblasene Worte reden und seinen Bauch so blähen mit losen Reden?

3 Du strafest mit Worten, die nicht taugen, und dein Reden ist kein nütze.

4 Du hast die Furcht fahren lassen und redest zu verächtlich vor GOtt.

5 Denn deine Missetat lehret deinen Mund also, und hast erwählet eine schalkhafte Zunge.

6 Dein Mund wird dich verdammen, und nicht ich; deine Lippen sollen dir antworten.

7 Bist du der erste Mensch geboren? Bist du vor allen Hügeln empfangen?

8 Hast du Gottes heimlichen Rat gehöret? und ist die Weisheit selbst geringer denn du?

9 Was weißt du, das wir nicht wissen? Was verstehest du, das nicht bei uns sei?

10 Es sind Graue und Alte unter uns, die länger gelebt haben denn deine Väter.

11 Sollten Gottes Tröstungen so geringe vor dir gelten? Aber du hast irgend noch ein heimlich Stück bei dir.

12 Was nimmt dein Herz vor? Was siehest du so stolz?

13 Was setzt sich dein Mut wider GOtt, daß du solche Rede aus deinem Munde lässest?

14 Was ist ein Mensch, daß er sollte rein sein, und daß der sollte gerecht sein, der vom Weibe geboren ist?

15 Siehe, unter seinen Heiligen ist keiner ohne Tadel, und die Himmel sind nicht rein vor ihm.

16 Wie viel mehr ein Mensch, der ein Greuel und schnöde ist, der Unrecht säuft wie Wasser.

17 Ich will dir‘s zeigen, höre mir zu; und will dir erzählen was ich gesehen habe,

18 was die Weisen gesagt haben, und ihren Vätern nicht verhohlen gewesen ist,

19 welchen allein das Land gegeben ist, daß kein Fremder durch sie gehen muß.

20 Der GOttlose bebet sein Leben lang; und dem Tyrannen ist die Zahl seiner Jahre verborgen.

21 Was er höret, das schrecket ihn; und wenn‘s gleich Friede ist, fürchtet er sich, der Verderber komme;

22 glaubt nicht, daß er möge dem Unglück entrinnen, und versiehet sich immer des Schwerts.

23 Er zeucht hin und hernach Brot und dünket ihn immer, die Zeit seines Unglücks sei vorhanden.

24 Angst und Not schrecken ihn und schlagen ihn nieder als ein König mit einem Heer.

25 Denn er hat seine Hand wider GOtt gestrecket und wider den Allmächtigen sich gesträubet.

26 Er läuft mit dem Kopf an ihn und ficht halsstarriglich wider ihn.

27 Er brüstet sich wie ein fetter Wanst und macht sich fett und dick.

28 Er wird aber wohnen in verstörten Städten, da keine Häupter sind, sondern auf einem Haufen liegen.

29 Er wird nicht reich bleiben, und sein Gut wird nicht bestehen, und sein Glück wird sich nicht ausbreiten im Lande.

30 Unfall wird nicht von ihm lassen. Die Flamme wird seine Zweige verdorren und durch den Odem ihres Mundes ihn wegfressen.

31 Er wird nicht bestehen, denn er ist in seinem eiteln Dünkel betrogen, und eitel wird sein Lohn werden.

32 Er wird ein Ende nehmen, wenn‘s ihm uneben ist, und sein Zweig wird nicht grünen.

33 Er wird abgerissen werden wie eine unzeitige Traube vom Weinstock, und wie ein Ölbaum seine Blüte abwirft.

34 Denn der Heuchler Versammlung wird einsam bleiben, und das Feuer wird die Hütten fressen, die Geschenke nehmen.

35 Er gehet schwanger mit Unglück und gebiert Mühe, und ihr Bauch bringet Fehl.

1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.