1 Elihu redete weiter und sprach:
2 Harre mir noch ein wenig, ich will dir‘s zeigen; denn ich habe noch von Gottes wegen was zu sagen.
3 Ich will meinen Verstand weit holen und meinen Schöpfer beweisen, daß er recht sei.
4 Meine Reden sollen ohne Zweifel nicht falsch sein, mein Verstand soll ohne Wandel vor dir sein.
5 Siehe, GOtt verwirft die Mächtigen nicht; denn er ist auch mächtig von Kraft des Herzens.
6 Den GOttlosen erhält er nicht, sondern hilft dem Elenden zum Rechten.
7 Er wendet seine Augen nicht von dem Gerechten und die Könige läßt er sitzen auf dem Thron immerdar, daß sie hoch bleiben.
8 Und wo Gefangene liegen in Stöcken und gebunden mit Stricken elendiglich,
9 so verkündiget er ihnen, was sie getan haben, und ihre Untugend, daß sie mit Gewalt gefahren haben.
10 Und öffnet ihnen das Ohr zur Zucht und sagt ihnen, daß sie sich von dem Unrechten bekehren sollen.
11 Gehorchen sie und dienen ihm, so werden sie bei guten Tagen alt werden und mit Lust leben.
12 Gehorchen sie nicht, so werden sie ins Schwert fallen und vergehen, ehe sie es gewahr werden.
13 Die Heuchler, wenn sie der Zorn trifft, schreien sie nicht, wenn sie gefangen liegen;
14 so wird ihre Seele mit Qual sterben und ihr Leben unter den Hurern.
15 Aber den Elenden wird er aus seinem Elend erretten und dem Armen das Ohr öffnen in Trübsal.
16 Er wird dich reißen aus dem weiten Rachen der Angst, die keinen Boden hat; und dein Tisch wird Ruhe haben, voll alles Guten.
17 Du aber machst die Sache der GOttlosen gut, daß ihre Sache und Recht erhalten wird.
18 Siehe zu, daß dich nicht vielleicht Zorn beweget habe, jemand zu plagen, oder groß Geschenk dich nicht gebeuget habe.
19 Meinest du, daß er deine Gewalt achte, oder Gold, oder irgend eine Stärke oder Vermögen?
20 Du darfst der Nacht nicht begehren, die Leute an ihrem Ort zu überfallen.
21 Hüte dich und kehre dich nicht zum Unrecht, wie du denn vor Elend angefangen hast.
22 Siehe, GOtt ist zu hoch in seiner Kraft; wo ist ein Lehrer, wie er ist?
23 Wer will über ihn heimsuchen seinen Weg, und wer will zu ihm sagen: Du tust unrecht?
24 Gedenke, daß du sein Werk nicht wissest, wie die Leute singen.
25 Denn alle Menschen sehen das, die Leute schauen‘s von ferne.
26 Siehe, GOtt ist groß und unbekannt; seiner Jahre Zahl kann niemand forschen.
27 Er macht das Wasser zu kleinen Tropfen und treibt seine Wolken zusammen zum Regen,
28 daß die Wolken fließen und triefen sehr auf die Menschen.
29 Wenn er vornimmt, die Wolken auszubreiten, wie sein hoch Gezelt,
30 siehe, so breitet er aus seinen Blitz über dieselben und bedecket alle Enden des Meers.
31 Denn damit schreckt er die Leute und gibt doch Speise die Fülle.
32 Er decket den Blitz wie mit Händen und heißt es doch wiederkommen.
33 Davon zeuget sein Geselle, nämlich des Donners Zorn in Wolken.
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]