1 Und Elihu antwortete und sprach:

2 Höret, ihr Weisen, meine Rede, und ihr Verständigen, merket auf mich!

3 Denn das Ohr prüfet die Rede, und der Mund schmecket die Speise.

4 Laßt uns ein Urteil erwählen, daß wir erkennen unter uns, was gut sei.

5 Denn Hiob hat gesagt: Ich bin gerecht, und GOtt weigert mir mein Recht.

6 Ich muß lügen, ob ich wohl recht habe, und bin gequälet von meinen Pfeilen, ob ich wohl nichts verschuldet habe.

7 Wer ist ein solcher wie Hiob, der da Spötterei trinket wie Wasser

8 und auf dem Wege gehet mit den Übeltätern und wandelt mit den gottlosen Leuten?

9 Denn er hat gesagt: Wenn jemand schon fromm ist, so gilt er doch nichts bei GOtt.

10 Darum höret mir zu, ihr weisen Leute: Es sei ferne, daß GOtt sollte gottlos sein und der Allmächtige ungerecht,

11 sondern er vergilt dem Menschen, danach er verdienet hat, und trifft einen jeglichen nach seinem Tun.

12 Ohne Zweifel, GOtt verdammet niemand mit Unrecht, und der Allmächtige beuget das Recht nicht.

13 Wer hat, das auf Erden ist, verordnet, und wer hat den ganzen Erdboden gesetzt?

14 So er sich‘s würde unterwinden, so würde er aller Geist und Odem zu sich sammeln.

15 Alles Fleisch würde miteinander vergehen, und der Mensch würde wieder zu Asche werden.

16 Hast du nun Verstand, so höre das und merke auf die Stimme meiner Rede.

17 Sollte einer darum das Recht zwingen, daß er‘s hasset? Und daß du stolz bist, solltest du darum den Gerechten verdammen?

18 Sollt einer zum Könige sagen: Du loser Mann! und zu den Fürsten: Ihr GOttlosen!?

19 Der doch nicht ansiehet die Person der Fürsten und kennet den Herrlichen nicht mehr denn den Armen; denn sie sind alle seiner Hände Werk.

20 Plötzlich müssen die Leute sterben und zu Mitternacht erschrecken und vergehen; die Mächtigen werden kraftlos weggenommen.

21 Denn seine Augen sehen auf eines jeglichen Wege, und er schaut alle ihre Gänge.

22 Es ist kein Finsternis noch Dunkel, daß sich da möchten verbergen die Übeltäter.

23 Denn es wird niemand gestattet, daß er mit GOtt rechte.

24 Er bringet der Stolzen viel um, die nicht zu zählen sind, und stellet andere an ihre Statt,

25 darum daß er kennet ihre Werke und kehret sie um des Nachts, daß sie zerschlagen werden.

26 Er wirft die GOttlosen über einen Haufen, da man‘s gerne siehet,

27 darum daß sie von ihm weggewichen sind und verstunden seiner Wege keinen,

28 daß das Schreien der Armen mußte vor ihn kommen, und er das Schreien der Elenden hörete.

29 Wenn er Frieden gibt, wer will verdammen? und wenn er das Antlitz verbirget, wer will ihn schauen unter den Völkern und Leuten?

30 Und läßt über sie regieren einen Heuchler, das Volk zu drängen.

31 Ich muß für GOtt reden und kann‘s nicht lassen.

32 Hab ich‘s nicht getroffen, so lehre du mich‘s besser; hab ich unrecht gehandelt, ich will‘s nicht mehr tun.

33 Man wartet der Antwort von dir, denn du verwirfst alles; und du hast‘s angefangen und nicht ich. Weißest du nun was, so sage an!

34 Weise Leute lasse ich mir sagen, und ein weiser Mann gehorchet mir.

35 Aber Hiob redete mit Unverstand, und seine Worte sind nicht klug.

36 Mein Vater! laß Hiob versucht werden bis ans Ende, darum daß er sich zu unrechten Leuten kehret.

37 Er hat über seine Sünde dazu noch gelästert; darum laß Ihn zwischen uns geschlagen werden und danach viel wider GOtt plaudern.

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.

3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.

4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.

5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.

6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.

7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?

8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?

9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.

10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.

11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.

12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.

13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?

14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,

15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.

16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.

17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?

18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?

19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.

20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.

21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.

23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.

24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.

25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.

26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,

27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,

28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.

29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,

30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.

31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.

32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.

33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.

34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,

35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.

36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,

37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.