1 Und Elihu antwortete und sprach:

2 Achtest du das für recht, daß du sprichst: Ich bin gerechter denn GOtt?

3 Denn du sprichst: Wer gilt bei dir etwas? Was hilft‘s, ob ich mich ohne Sünde mache?

4 Ich will dir antworten ein Wort und deinen Freunden mit dir.

5 Schaue gen Himmel und siehe, und schaue an die Wolken, daß sie dir zu hoch sind.

6 Sündigest du, was kannst du mit ihm machen? Und ob deiner Missetat viel ist, was kannst du ihm tun?

7 Und ob du gerecht seiest, was kannst du ihm geben, oder was wird er von deinen Händen nehmen?

8 Einem Menschen, wie du bist, mag wohl etwas tun deine Bosheit und einem Menschenkinde deine Gerechtigkeit.

9 Dieselbigen mögen schreien, wenn ihnen viel Gewalt geschieht, und rufen über den Arm der Großen,

10 die nicht danach fragen, wo ist GOtt, mein Schöpfer, der das Gesänge macht in der Nacht,

11 der uns gelehrter macht denn das Vieh auf Erden und weiser denn die Vögel unter dem Himmel?

12 Aber sie werden da auch schreien über den Hochmut der Bösen, und er wird sie nicht erhören.

13 Denn GOtt wird das Eitle nicht erhören, und der Allmächtige wird es nicht ansehen.

14 Dazu sprichst du, du werdest ihn nicht sehen. Aber es ist ein Gericht vor ihm; harre sein nur,

15 ob sein Zorn bald nicht heimsucht, und sich nicht annimmt, daß so viel Laster da sind.

16 Darum hat Hiob seinen Mund umsonst aufgesperrt und gibt stolze Teiding vor mit Unverstand.

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.