1 Und der HErr antwortete Hiob aus einem Wetter und sprach:

2 Wer ist der, der so fehlet in der Weisheit und redet so mit Unverstand?

3 Gürte deine Lenden wie ein Mann; ich will dich fragen, lehre mich!

4 Wo warest du, da ich die Erde gründete? Sage mir‘s, bist du so klug?

5 Weißt du, wer ihr das Maß gesetzt hat, oder wer über sie eine Richtschnur gezogen hat?

6 Oder worauf stehen ihre Füße versenket? Oder wer hat ihr einen Eckstein gelegt,

7 da mich die Morgensterne miteinander lobeten, und jauchzeten alle Kinder Gottes?

8 Wer hat das Meer mit seinen Türen verschlossen, da es herausbrach wie aus Mutterleibe,

9 da ich‘s mit Wolken kleidete und in Dunkel einwickelte, wie in Windeln,

10 da ich ihm den Lauf brach mit meinem Damm und setzte ihm Riegel und Tür

11 und sprach: Bis hieher sollst du kommen und nicht weiter; hie sollen sich legen deine stolzen Wellen!?

12 Hast du bei deiner Zeit dem Morgen geboten und der Morgenröte ihren Ort gezeiget,

13 daß die Ecken der Erde gefasset und die GOttlosen herausgeschüttelt würden?

14 Das Siegel wird sich wandeln wie Leimen, und sie stehen wie ein Kleid.

15 Und den GOttlosen wird ihr Licht genommen werden; und der Arm der Hoffärtigen wird zerbrochen werden.

16 Bist du in den Grund des Meers kommen und hast in den Fußtapfen der Tiefen gewandelt?

17 Haben sich dir des Todes Tore je aufgetan? Oder hast du gesehen die Tore der Finsternis?

18 Hast du vernommen, wie breit die Erde sei? Sage an, weißt du solches alles?

19 Welches ist der Weg, da das Licht wohnet, und welches sei der Finsternis Stätte,

20 daß du mögest abnehmen seine Grenze und merken den Pfad zu seinem Hause?

21 Wußtest du, daß du zu der Zeit solltest geboren werden und wieviel deiner Tage sein würden?

22 Bist du gewesen, da der Schnee herkommt, oder hast du gesehen, wo der Hagel herkommt,

23 die ich habe verhalten bis auf die Zeit der Trübsal und auf den Tag des Streits und Kriegs?

24 Durch welchen Weg teilet sich das Licht, und auffähret der Ostwind auf Erden?

25 Wer hat dem Platzregen seinen Lauf ausgeteilet und den Weg dem Blitze und Donner,

26 daß es regnet aufs Land, da niemand ist, in der Wüste, da kein Mensch ist,

27 daß er füllet die Einöden und Wildnis und macht, daß Gras wächset?

28 Wer ist des Regens Vater? Wer hat die Tropfen des Taues gezeuget?

29 Aus wes Leibe ist das Eis gegangen? Und wer hat den Reif unter dem Himmel gezeuget,

30 daß das Wasser verborgen wird wie unter Steinen und die Tiefe oben gestehet?

31 Kannst du die Bande der sieben Sterne zusammenbinden, oder das Band des Orion auflösen?

32 Kannst du den Morgenstern hervorbringen zu seiner Zeit, oder den Wagen am Himmel über seine Kinder führen?

33 Weißt du, wie der Himmel zu regieren ist? Oder kannst du ihn meistern auf Erden?

34 Kannst du deinen Donner in der Wolke hoch herführen? Oder wird dich die Menge des Wassers verdecken?

35 Kannst du die Blitze auslassen, daß sie hinfahren und sprechen: Hie sind wir?

36 Wer gibt die Weisheit ins Verborgene? Wer gibt verständige Gedanken?

37 Wer ist so weise, der die Wolken erzählen könnte? Wer kann die Wasserschläuche am Himmel verstopfen,

38 wenn der Staub begossen wird, daß er zuhaufe läuft und die Klöße aneinander kleben?

39 Kannst du der Löwin ihren Raub zu jagen geben und die jungen Löwen sättigen,

40 daß sie sich legen in ihre Stätte und ruhen in der Höhle, da sie lauern?

41 Wer bereitet dem Raben die Speise, wenn seine Jungen zu GOtt rufen und fliegen irre, wenn sie nicht zu essen haben?

1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:

2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?

3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.

5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?

6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,

7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?

8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?

9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,

10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,

13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?

14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,

15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?

16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?

17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?

18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.

19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,

20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?

21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?

22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,

23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?

24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?

25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,

26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,

27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?

28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?

29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?

30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.

31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?

32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?

33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?

34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?

35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?

36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?

37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,

38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?

39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,

40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?

41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?