2 Samuel 14

1 Srozuměv pak Joáb syn Sarvie, že by naklonilo se srdce královo k Absolonovi, 2 Poslav do Tekoa, a povolav odtud ženy moudré, řekl jí: Medle, udělej se, jako bys zámutek měla, a oblec se, prosím, v roucho smutku, a nepomazuj se olejem, ale buď jako žena již za mnoho dní zámutek mající nad mrtvým. 3 I půjdeš k králi a mluviti mu budeš vedlé řeči této. A naučil ji Joáb, co by měla mluviti. 4 Protož mluvila žena ta Tekoitská králi, padši na tvář svou k zemi, a poklonu učinivši, řekla: Spomoz, ó králi. 5 I řekl jí král: Což jest tobě? Odpověděla ona: Zajisté žena vdova jsem, a umřel mi muž můj. 6 Měla pak služebnice tvá dva syny, kteříž svadili se spolu na poli, a když nebyl, kdo by je rozvadil, udeřil jeden druhého a zabil ho. 7 Aj, teď povstala všecka rodina proti služebnici tvé, a řekli: Vydej toho, jenž zabil bratra svého, ať ho zabijeme za život bratra jeho, kteréhož zamordoval, nýbrž zahubíme i dědice. A tak uhasí jiskru mou, kteráž pozůstala, aby nezanechali muži mému jména a ostatku na zemi. 8 Tedy řekl král ženě: Navrať se do domu svého, a jáť poručím o tobě. 9 I odpověděla žena Tekoitská králi: Nechť jest, pane můj králi, na mne ta nepravost, a na dům otce mého, král pak a stolice jeho ať jest bez viny. 10 Řekl také král: Bude-li kdo mluviti co proti tobě, přiveď ho ke mně, a nedotkneť se tebe více. 11 Tedy ona řekla: Rozpoměň se, prosím, králi, na Hospodina Boha svého, aby se nerozmnožili mstitelé krve k zhoubě a nezahladili syna mého. I odpověděl: Živť jest Hospodin, žeť nespadne vlas syna tvého na zemi. 12 K tomu řekla žena: Nechť promluví, prosím, služebnice tvá pánu svému králi slovo. Kterýžto odpověděl: Mluv. 13 I řekla žena: Proč jsi tedy myslil podobnou věc proti lidu Božímu? Nebo mluví král řeč tuto jako ten, kterýž sebe vinného činí, poněvadž nechce zase povolati vyhnaného svého. 14 Všickniť jsme zajisté nepochybně smrtelní a jako vody, kteréž rozlity jsouce po zemi, zase sebrány býti nemohou, aniž se Bůh na něčí osobu ohlédá; ovšemť i myšlení svá vynesl, aby vyhnaného nevyháněl od sebe. 15 Nyní pak, že jsem přišla ku pánu svému králi mluviti řeči tyto, příčina jest, že mne strašil lid. Protož řekla služebnice tvá: Budu nyní mluviti králi, snad naplní král žádost služebnice své. 16 Neboť vyslyší král a vysvobodí služebnici svou z ruky muže, chtějícího vyhladiti mne i syna mého spolu z dědictví Božího. 17 Řekla také služebnice tvá: Vždyť mi bude slovo pána mého krále k odtušení; (nebo jako anděl Boží, tak jest pán můj král, když slyší dobré aneb zlé), a Hospodin Bůh tvůj bude s tebou. 18 A odpovídaje král, řekl ženě: Medle, netaj přede mnou toho, nač se já tebe vzeptám. I řekla žena: Mluv, prosím, pane můj králi. 19 Tedy řekl král: Není-liž Joáb jednatel všeho tohoto? I odpověděla žena a řekla: Jako jest živa duše tvá, pane můj králi, žeť se nelze uchýliti na pravo aneb na levo ode všeho toho, což mluvil pán můj král; nebo služebník tvůj Joáb, onť jest mi rozkázal, a on naučil služebnici tvou všechněm slovům těmto, 20 A abych tak příkladně vedla řeč tuto, způsobil to služebník tvůj Joáb. Ale pán můj moudrý jest jako anděl Boží, věda, což se koli děje na zemi. 21 A protož řekl král Joábovi: Aj, již jsem to učinil. Jdiž tedy, přiveď mládence Absolona. 22 I padl Joáb na tvář svou k zemi, a pokloniv se, poděkoval králi, a řekl Joáb: Dnes jest poznal služebník tvůj, že jsem nalezl milost před očima tvýma, pane můj králi, poněvadž jest král naplnil žádost služebníka svého. 23 Tedy vstav Joáb, odšel do Gessur, a přivedl Absolona do Jeruzaléma. 24 I řekl král: Nechť se navrátí do domu svého, ale tváři mé ať nevidí. A tak navrátil se Absolon do domu svého, ale tváři královské neviděl. 25 Nebylo pak žádného muže tak krásného jako Absolon ve všem Izraeli, aby takovou chválu měl. Od paty nohy jeho až do vrchu hlavy jeho nebylo na něm poškvrny. 26 A když střihával vlasy hlavy své, (měl pak obyčej každého roku je střihati, protože jej obtěžovaly, i střihával je), tedy vážíval vlasy hlavy své, a bývalo jich dvě stě lotů váhy obecné. 27 Zrodili se pak Absolonovi tři synové a jedna dcera, jejíž jméno bylo Támar, kteráž byla žena vzezření krásného. 28 I byl Absolon v Jeruzalémě dvě létě, a tváři královské neviděl. 29 A protož poslal Absolon k Joábovi, chtěje ho poslati k králi. Kterýžto nechtěl přijíti k němu. I poslal ještě podruhé, a nechtěl přijíti. 30 Tedy řekl služebníkům svým: Shlédněte dědinu Joábovu vedlé pole mého, kdežto má ječmen; jděte a spalte jej. I zapálili služebníci Absolonovi dědinu tu. 31 A vstav Joáb, přišel k Absolonovi do domu jeho, a řekl jemu: Proč jsou služebníci tvoji zapálili dědinu mou? 32 Odpověděl Absolon Joábovi: Aj, poslal jsem k tobě, řka: Přiď sem, a pošli tě k králi, abys řekl jemu: I proč jsem přišel z Gessur? Lépe mi bylo ještě tam zůstati. Protož nyní nechať uzřím tvář královu. Pakliť jest na mně nepravost, nechť mne rozkáže zabiti. 33 Tedy přišel Joáb k králi a oznámil to jemu. I povolal Absolona. Kterýž přišed k králi, poklonil se na tvář svou až k zemi před ním. I políbil král Absolona.

Ka Hoki a Apohārama ki Hiruhārama

1 Nā, ka kite a Ioapa tama a Teruia e anga ana te ngākau o te kīngi ki a Apohārama. 2 Ka tono tāngata a Ioapa ki Tekoa ki te tiki i tētahi wahine mōhio i reira, ā, ka mea ki a ia, "Me mea koe i a koe he wahine e tangi tūpāpaku ana, me kākahu he kākahu tauā, kaua anō e whakawahi i a koe ki te hinu; engari kia rite ki te wahine kua tangi noa ake ki te tūpāpaku. 3 Ā, haere ki te kīngi, ā, ko ēnei ngā kupu māu ki a ia." Heoi, hoatu ana e Ioapa ngā kupu ki tōna māngai.

4 Nā, kōrerotia ana e te wahine o Tekoa ki te kīngi, me te tāpapa anō ki te whenua, me te piko anō, i mea hoki, "Whakaorangia, e te kīngi."

5 Nā, ka mea te kīngi ki a ia, "He aha tōu mate?"

Ā, ka kī tērā, "He wahine pouaru nei ahau, kua mate hoki tāku tahu. 6 Nā, tokorua ngā tama a tāu pononga, heoi whawhai ana rāua ki a rāua i te pārae, ā, kāhore he kaiwawao mō rāua. Nā, patua iho tētahi e tētahi, ā, mate iho. 7 Nā, ka whakatika ngā whanaunga katoa ki tāu pononga, e mea ana, ‘Hōmai te kaipatu i tōna teina kia whakamatea hei utu mō te matenga o tōna teina, i patua nei e ia, ā, ka hunā e mātou te tangata mōna te kāinga.’ Nā, ka keto i a rātou tāku ngārahu i te toe, ā, kāhore noa iho e mahue he ingoa mō tāku tahu, he toenga rānei i te mata o te whenua."

8 Nā, ka mea te kīngi ki te wahine, "Haere ki tōu whare, ā, māku ngā tikanga mō tāu mea."

9 Nā, ka mea taua wahine o Tekoa ki te kīngi, "Hei runga i ahau te kino, e tōku ariki, e te kīngi, hei runga anō hoki i te whare o tōku pāpā; kia harakore ia te kīngi me tōna torōna."

10 Nā, ka mea te kīngi, "Ki te kōrero tētahi ki a koe, kawea mai ia ki ahau, ā, e kore ia e pā ki a koe i muri iho."

11 Kātahi ia ka mea, "Kia mahara rā te kīngi ki a Ihowā, ki tōu Atua, kia kaua te kaitakitaki toto e whakangaro ā mua ake, kei hunā tāku tama."

Nā, ka kī ia, "E ora ana a Ihowā e kore tētahi makawe o tāu tama e taka ki te whenua."

12 Nā, ka mea taua wahine, "Tēnā, kia kōrerotia e tāu pononga tētahi kupu ki tōku ariki, ki te kīngi."

Anō rā ko ia, "Kōrero."

13 Nā, ka mea taua wahine, "He aha rā koe i hē ai ki te iwi a te Atua, i whakaaro ai i tēnei mea? I te kīngi hoki e kōrero ana i tēnei mea, e rite ana ia ki te tangata kua hē, i te kīngi e kore nei e whakahoki mai i tāna i peia atu rā. 14 Mō te mate nei hoki tātou, ā, ka rite ki te wai i maringi ki te whenua, kāhore nei e kohikohia ake. Nā, kāhore te Atua e tango atu ana i te ora, engari e whakaaro ana i ngā whakaaro e kore ai e peia rawatia atu i a ia te mea i peia.

15 "Koia ahau i haere mai ai ki te kōrero i tēnei mea ki te kīngi, ki tōku ariki, he wehi nōku i tā te iwi; koia tāu pononga i mea ai, ‘Me kōrero ahau ki te kīngi; tērā pea te kīngi e mea i tā tāna pononga e kōrero ai. 16 Tērā hoki te kīngi e rongo, e whakaora i tāna pononga i te ringa o te tangata e hunā ai māua tahi ko tāku tama i tō te Atua wāhi tupu.’

17 "Koia tāu pononga i mea ai, ‘Ākuanei he whakamārie te kupu a tōku ariki, a te kīngi; e rite ana hoki tōku ariki, te kīngi ki te anahera a te Atua, hei whakarongo ki te pai, ki te kino; hei hoa anō mōu a Ihowā, te Atua.’ "

18 Nā, ka whakahoki te kīngi, ka mea ki te wahine, "Nā, kaua e hunā ki ahau te kupu e uia e ahau ki a koe."

Nā, ka mea te wahine, "Tēnā, kia kōrero tōku ariki, te kīngi."

19 Nā, ka mea te kīngi, "Kāhore ianei te ringa o Ioapa i a koe i tēnei mea katoa?"

Anō rā ko te wahine, i mea ia, "E ora ana tōu wairua, e tōku ariki, e te kīngi, inā, kāhore he tahuritanga mō tētahi ki matau, ki mauī, i ngā kupu katoa i kōrero ai tōku ariki, te kīngi. Nā tāu pononga hoki, nā Ioapa, nāna ahau i whakahau, nāna hoki i hōmai ēnei kupu katoa ki te māngai o tāu pononga. 20 He whakaahua kē i te tikanga o tēnei kōrero i mea ai tāu pononga, a Ioapa i tēnei mea; ā, he mōhio tōku ariki, he pērā me te mōhio o te anahera a te Atua, he mōhio ki ngā mea katoa o te whenua."

21 Nā, ka mea te kīngi ki a Ioapa, "Nā, kua meatia nei tēnei mea e ahau; tīkina, whakahokia mai taua tamaiti, a Apohārama."

22 Nā, ka tāpapa a Ioapa ki te whenua, ka piko, ka whakapai i te kīngi; i mea anō a Ioapa, "Nō tēnei rā tāu pononga i mōhio ai e manakohia ana ahau e koe, e tōku ariki, e te kīngi, nō te kīngi hoki ka whakamana i te kupu a tāna pononga."

23 Heoi, whakatika ana a Ioapa, ā, haere ana ki Kehuru, ā, kawea ana e ia a Apohārama ki Hiruhārama. 24 Nā, ka mea te kīngi, "Kia tahuri atu ia ki tōna whare, kaua hoki ia e kite i tōku kanohi." Nā, tahuri ana a Apohārama ki tōna whare, kīhai hoki i kite i te kanohi o te kīngi.

Ka Whakahoa anō a Apohārama rāua ko Rāwiri

25 Nā, kāhore he rite mō Apohārama, te kōrerotia tōna ātaahua i roto i a Īharaira katoa; kāhore ōna koha i te kapu o tōna waewae ā tae noa ki tōna tumuaki. 26 Ā, ka kutikutia e ia tōna mātenga (i kutikutia hoki e ia i te takanga o te tau; he taimaha hoki nōna koia i kutikutia ai), nā, ka pāunatia e ia ngā makawe o tōna mātenga, e rua rau ngā hekere o tā te kīngi pāuna. 27 Ā, tokotoru ngā tama i whānau mā Apohārama, kotahi hoki te kōtiro, ko tōna ingoa ko Tāmara; he wahine kanohi ātaahua anō ia.

28 Nā, e rua tino tau i noho ai a Apohārama ki Hiruhārama, ā, kīhai i kitea e ia te kanohi o te kīngi. 29 Nā, ka tono tangata a Apohārama ki a Ioapa, he mea kia tonoa ia ki te kīngi; heoi kīhai tērā i pai ki te haere mai ki a ia. Nā, ka tono anō ia, otiia kīhai tērā i pai ki te haere mai. 30 Nā reira ka mea ia ki āna pononga, "Nanā, tata tonu ki tōku tō Ioapa wāhi whenua, he pārei anō tāna kei reira; tīkina tahuna ki te ahi." Nā, kua tahuna e ngā tāngata a Apohārama ki te ahi.

31 Nā, ka whakatika a Ioapa, ā, haere ana ki a Apohārama ki te whare, ā, ka mea ki a ia, "He aha i tahuna ai tōku wāhi e āu tāngata ki te ahi?"

32 Nā, ka mea a Apohārama ki a Ioapa, "Nanā, i tono tangata ahau ki a koe, i mea: ‘Haere mai ki konei kia tonoa ai koe e ahau ki te kīngi hei mea, "Mō te aha ahau i haere mai ai i Kehuru? He pai kē mōku me i noho tonu ahau ki reira." ’ Ko tēnei kia kite ahau i te kanohi o te kīngi; ā, ki te mea he kino tōku, me whakamate ahau e ia."

33 Heoi, haere ana a Ioapa ki te kīngi, ki te kōrero ki a ia. Nā, ka karangatia a Apohārama e ia, ā, haere ana ia ki te kīngi. Nā, piko ana ia ki a ia, ahu ana tōna mata ki te whenua i te aroaro o te kīngi; ā, kihia ana a Apohārama e te kīngi.