2 Samuel 7

1 I stalo se, že když král seděl v domě svém, a Hospodin jemu dal odpočinutí vůkol přede všemi nepřátely jeho, 2 Řekl král Nátanovi proroku: Pohleď medle, já bydlím v domě cedrovém, truhla pak Boží přebývá mezi kortýnami. 3 I dí Nátan králi: Cožkoli jest v srdci tvém, jdi, učiň, nebo Hospodin s tebou jest. 4 Potom té noci stalo se slovo Hospodinovo k Nátanovi, řkoucí: 5 Jdi a pověz služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin: Zdaliž ty mi stavěti budeš dům, v kterémž bych přebýval? 6 Poněvadž jsem nebydlil v domě od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské z Egypta, až do dne tohoto, ale přecházel jsem s stánkem a příbytkem sem i tam. 7 Nadto kudyž jsem koli chodil se všechněmi syny Izraelskými, zdali jsem jedno slovo řekl kterému z soudců Izraelských, kterémuž jsem přikázal pásti lid svůj Izraelský, řka: Proč jste mi neustavěli domu cedrového? 8 Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Jáť jsem tě vzal z ovčince od stáda, abys byl vývodou lidu mého Izraelského. 9 A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obracel; všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou, a učinil jsem tobě jméno veliké, jako jméno vyvýšených na zemi. 10 Způsobím tolikéž místo lidu svému Izraelskému, a vštípím jej, a bydliti bude v místě svém a nepohne se více, aniž ho budou více trápiti lidé nešlechetní jako prvé, 11 Hned od toho dne, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem teď dal odpočinutí tobě přede všemi nepřátely tvými. Přesto oznamujeť Hospodin, že on sám tobě dům vzdělá. 12 Když se vyplní dnové tvoji, a usneš s otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž vyjde z života tvého, a utvrdím království jeho. 13 Onť ustaví dům jménu mému, a já utvrdím trůn království jeho až na věky. 14 Já budu jemu otcem, a on mi bude synem. Kterýž když zhřeší, trestati ho budu metlou lidskou a ranami synů lidských. 15 Ale milosrdenství mé nebude odjato od něho, tak jako jsem je odjal od Saule, kteréhož jsem zahnal od tváři tvé. 16 A tak utvrzen bude dům tvůj a království tvé až na věky před tebou, a trůn tvůj bude stálý až na věky. 17 Vedlé všech slov těchto, a podlé všeho vidění tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi. 18 Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Panovníče Hospodine, a jaký jest dům můj, že jsi mne přivedl v ta místa. 19 Nýbrž ještěť se to málo vidělo, Panovníče Hospodine, že jsi také mluvil i o domu služebníka svého na dlouhé časy, ješto jest to povaha lidská, Panovníče Hospodine. 20 Ale což již více má mluviti David před tebou? Však ty znáš služebníka svého, Panovníče Hospodine. 21 Pro slovo své a podlé srdce svého činíš všecky tyto věci veliké, v známost je uvodě služebníku svému. 22 (Protož zveleben jsi Hospodine Bože, nebo není tobě rovného, anobrž není žádného Boha kromě tebe), podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma. 23 Kdo tedy jest jako lid tvůj, jako Izrael, který národ na zemi, jehož by Bůh šel, aby jej sobě vykoupil za lid, a dobyl sobě jména, a učinil tobě, ó Izraeli, tyto veliké věci a hrozné v zemi tvé, před oblíčejem lidu svého, kterýž jsi sobě vysvobodil z Egypta, z pohanstva bohů jejich? 24 A vzdělal jsi sobě lid svůj Izraelský, sobě v lid až na věky, a protož, Hospodine, jsi jejich Bohem. 25 Nyní tedy, Hospodine Bože, slovo to, jímž jsi se zamluvil služebníku svému a domu jeho, naplniž je až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil, 26 Tak aby zvelebováno bylo jméno tvé až na věky, když se říkati bude: Hospodin zástupů jest Bůh nad Izraelem, a dům služebníka tvého Davida aby byl stálý před oblíčejem tvým. 27 Nebo ty, Hospodine zástupů, Bože Izraelský, zjevil jsi mně služebníku svému, řka: Dům ustavím tobě. Protož usoudil služebník tvůj v srdci svém, aby se modlil tobě modlitbou touto. 28 A tak již, Panovníče Hospodine, ty sám jsi Bůh, a slova tvá jsou pravda, jimiž jsi zaslíbil služebníku svému dobré věci tyto. 29 Již tedy rač požehnati domu služebníka svého, aby trval na věky před oblíčejem tvým. Nebo ty jsi, Hospodine Bože, mluvil, že požehnáním tvým požehnán bude dům služebníka tvého na věky.

Te Kawenata a Ihowā i a Rāwiri

1 Ā, i te kīngi e noho ana i tōna whare, ā, ka meinga ia e Ihowā kia okioki i ōna hoariri katoa ā tawhio noa, 2 nā, ka mea te kīngi ki a Nātana poropiti, "Nā, titiro, kei te noho nei ahau i te whare hīta, ko te āka ia a te Atua e noho ana i roto i te kākahu."

3 Nā, ka mea a Nātana ki te kīngi, "Haere meatia ngā mea katoa i tōu ngākau; kei a koe hoki a Ihowā."

4 Nā, i taua pō anō ka puta te kupu a Ihowā ki a Nātana, ka mea:

5 "Haere, mea atu ki tāku pononga, ki a Rāwiri: ‘Ko te kupu tēnei a Ihowā: Māu koia e hanga he whare hei nohoanga mōku? 6 Kāhore nei hoki ahau i noho whare nō te rā anō i kawea mai ai e ahau ngā tama a Īharaira i Īhipa ā taea noatia tēnei rā; he noho haere ia tōku i roto i te tēneti, i te tapenākara. 7 I ōku hāereerenga katoa i roto i ngā tamariki katoa a Īharaira, i puaki rānei tētahi kupu āku ki tētahi o ngā iwi o Īharaira i whakaritea e ahau hei hēpara mō tāku iwi, mō Īharaira, i mea rānei ahau, "He aha koutou tē hanga ai i tētahi whare hīta mōku?" ’

8 "Nā, tēnā kia pēnei tāu kī āianei ki tāku pononga ki a Rāwiri, ‘Ko te kupu tēnei a Ihowā o ngā mano: Nāku koe i tango mai i te nohoanga hipi, i te whai hipi, hei rangatira mō tāku iwi, mō Īharaira. 9 I a koe anō ahau i ōu haerenga katoa, hautopea atu ana e ahau ōu hoariri katoa i tōu aroaro, ā, meinga ana koe e ahau hei ingoa nui, hei pērā anō me te ingoa o ngā mea nunui o te whenua.

10 " ‘Nā, māku e whakarite he wāhi mō tāku iwi, mō Īharaira, ā, ka whakatōkia rātou e ahau kia noho ki tō rātou ake wāhi, kia kore e nekehia ā muri ake nei; kia mutu ai te tūkino a ngā tamariki a te kino i a rātou, kei pērā me tō mua, 11 me tō te wā i whakaritea ai e ahau he kaiwhakarite mō tāku iwi, mō Īharaira, i meinga ai hoki koe kia okioki i ōu hoariri katoa.

" ‘Nā, ko tā Ihowā kupu tēnei ki a koe: Mā Ihowā e hanga he whare mōu. 12 Ā, ka tutuki ōu rā, ā, ka moe ki ōu mātua, ā, ka whakaarahia e ahau i muri i a koe tōu whānau e puta mai i roto i ōu whēkau, ā, ka whakapūmautia tōna kīngitanga. 13 Māna e hanga he whare mō tōku ingoa, ā, ka whakapūmautia e ahau te torōna o tōna kīngitanga ā ake ake. 14 Ko ahau hei matua ki a ia, ko ia hei tama ki ahau.

" ‘Ki te ngau kē tāna mahi, ka whiu ahau i a ia ki te whiu a te tangata, ki ngā whakapānga a ngā tama a te tangata. 15 E kore ia e mutu tōku aroha ki a ia, e kore e pērā me tōku ki a Haora i peia atu nā e ahau i tōu aroaro. 16 Ka tūturu tonu hoki tōu whare me tōu kīngitanga ā ake ake, ki tōu aroaro; ka mau tonu tōu torōna ā ake ake.’ "

17 Rite tonu ki ēnei kupu katoa, ki tēnei kitenga katoa, ngā kupu a Nātana ki a Rāwiri.

Te Īnoi Whakawhetai a Rāwiri

18 Kātahi a Kīngi Rāwiri ka haere, ā, noho ana ki te aroaro o Ihowā, ka mea:

"Ko wai ahau, e te Ariki, e Ihowā? He aha hoki tōku whare, i kawea mai ai ahau e koe ā mohoa noa nei? 19 He mea iti anō tēnei ki tāu titiro, e te Ariki, e Ihowā, nā, kua kōrerotia nei e koe te whare o tāu pononga mō ngā tau e maha. Ko tā te tangata tikanga rānei tēnei, e te Ariki, e Ihowā?

20 "Nā, ko te aha ake hei kōrerotanga mā Rāwiri ki a koe? E mōhio ana hoki koe, e te Ariki, e Ihowā, ki tāu pononga. 21 He whakaaro ki tāu kupu, nā tōu ngākau anō, i mea ai koe i ēnei mea nunui katoa, kia mōhio ai tāu pononga.

22 "Nā, he nui koe, e Ihowā, e te Atua; kāhore hoki he rite mōu, kāhore atu hoki he Atua; ko koe anake; e rite ana ki ngā mea katoa i rongo ai ō mātou taringa. 23 Ko tēhea iwi kotahi hoki o te whenua hei rite mō tāu iwi, arā mō Īharaira, i haere nei te Atua ki te hoko hei iwi māna ake, hei mea ingoa mōna, ki te mahi anō i ngā mea nunui mōu, i ngā mea whakamataku hoki mō tōu whenua, i te aroaro o tāu iwi i hokona nei e koe māu i Īhipa, i ngā tauiwi, i ō rātou atua anō hoki? 24 Kua whakapūmautia nei hoki e koe māu tāu iwi, a Īharaira, hei iwi māu ā ake ake; ā, ko koe hoki, e Ihowā, hei Atua mō rātou.

25 "Nā, whakamanā hoki āianei, e Ihowā, e te Atua, te kupu i kōrerotia e koe mō tāu pononga rātou ko tōna whare ā ake ake, meatia anō tāu i kōrero ai. 26 Kia whakanuia anō tōu ingoa ā ake ake, kia kōrerotia, ‘Ko Ihowā o ngā mano te Atua o Īharaira.’ Kia tūturu tonu anō te whare o tāu pononga, o Rāwiri, ki tōu aroaro.

27 "Nāu nei hoki, e Ihowā o ngā mano, e te Atua o Īharaira, i whakapuaki mai ki tāu pononga, i mea, ‘Ka hangā e ahau he whare mōu.’ Koia te ngākau o tāu pononga i anga ai ki te īnoi i tēnei īnoi ki a koe. 28 Nā, ko koe hoki, e te Ariki, e Ihowā, taua Atua nei, he pono hoki āu kupu, ā, kua kōrerotia e koe tēnei mea pai ki tāu pononga. 29 Nā reira kia pai koe ki te manaaki i te whare o tāu pononga, kia pūmau tonu ai ki tōu aroaro; nāu hoki e Ihowā, e te Atua, te kupu; ā, hei tāu manaaki te manaaki mō te whare o tāu pononga ā ake ake."