2 Samuel 15

1 I stalo se potom, že sobě najednal Absolon vozů a koní a padesáte mužů, kteříž by běhali před ním. 2 A vstávaje ráno Absolon, stával u cesty při bráně, a každého muže, kterýž, maje při, šel k králi pro rozsouzení, povolával Absolon, říkaje: Z kterého jsi ty města? A když mu odpověděl: Z toho a z toho pokolení Izraelského jest služebník tvůj, 3 Řekl jemu Absolon: Hle, tvá pře výborná jest a pravá, ale kdo by tě vyslyšel, není žádného u krále. 4 Říkal také Absolon: Ó kdyby mne kdo ustanovil soudcím v zemi této, aby ke mně chodil každý, kdož by měl nesnáz a při, a dopomáhal bych jemu k spravedlnosti. 5 Ano i když někdo přicházel, klaněje se jemu, vztáhl ruku svou, a uchopě ho, políbil jej. 6 Èiníval pak Absolon tím způsobem všemu Izraelovi, kterýž pro rozsudek přicházel k králi; a tak obracel k sobě Absolon srdce mužů Izraelských. 7 Stalo se také po čtyřidcíti letech, že řekl Absolon k králi: Nechť jdu, prosím, a splním slib svůj v Hebronu, který jsem učinil Hospodinu. 8 Nebo byl učinil slib služebník tvůj, když jsem bydlil v Gessur v Syrii, řka: Jestliže mne zase kdy přivede Hospodin do Jeruzaléma, tedy službu jemu učiním. 9 Jemuž řekl král: Jdi u pokoji. Kterýžto vstav, odšel do Hebronu. 10 I poslal Absolon špehéře do všech pokolení Izraelských, aby řekli: Když uslyšíte zvuk trouby, rcete: Kralujeť Absolon v Hebronu. 11 S Absolonem pak šlo dvě stě mužů z Jeruzaléma pozvaných, ale šli v upřímnosti své, aniž co o tom věděli. 12 Poslal také Absolon pro Achitofele Gilonského, rádce Davidova, aby přišel z města svého Gilo, když měl obětovati oběti. I stalo se spiknutí veliké, nebo lidu ustavičně přibývalo Absolonovi. 13 V tom přišel posel k Davidovi, řka: Srdce Izraelských obrátilo se po Absolonovi. 14 Tedy řekl David všechněm služebníkům svým, kteříž byli s ním v Jeruzalémě: Vstaňte a utecme, sic jinak nemohli bychom ujíti tváři Absolonovy. Pospěšte, ať odejdeme, aby se neuspíšil, a nezastihl nás, a neuvalil na nás zlého a nepohubil města ostrostí meče. 15 I řekli služebníci královští králi: Což by koli zvolil pán náš král, teď jsme služebníci tvoji. 16 A tak vyšel král se vší svou čeledí pěšky; toliko zanechal král desíti ženin, aby doma hlídaly. 17 Když pak vyšel král a všecken lid pěšky, postavili se na jednom místě zdaleka. 18 I šli všickni služebníci při něm; též všickni Cheretejští a všickni Peletejští, i všickni Gittejští, šest set mužů, kteříž přišli pěšky z Gát, šli před králem. 19 Tedy řekl král k Ittai Gittejskému: Proč ty také jdeš s námi? Navrať se a zůstaň při králi; nebo cizozemec jsi, kterýž se tudíž zase odbéřeš k místu svému. 20 Nedávnos přišel, a již bych dnes tebou pohnouti měl, abys s námi chodil? Jáť zajisté půjdu, kdež mi se nahodí. Navratiž se a zprovoď zase bratří své, a budiž s tebou milosrdenství a pravda. 21 Odpovídaje pak Ittai králi, řekl: Živť jest Hospodin a živť jest pán můj král, že na kterémkoli místě bude pán můj král, buď mrtev aneb živ, tuť bude i služebník tvůj. 22 I řekl David k Ittai: Podiž a přejdi. I přešel Ittai Gittejský a všickni muži jeho, i všecky dítky, kteréž byly s ním. 23 Tedy plakala všecka země hlasem velikým, i všecken lid přecházející. A tak přešel král potok Cedron; i všecken lid přešel proti cestě vedoucí na poušť. 24 A aj, byl také Sádoch a všickni Levítové s ním, nesouce truhlu smlouvy Boží; i postavili truhlu Boží. Šel pak i Abiatar, a stál, dokudž všecken ten lid nepřešel z města. 25 I řekl král Sádochovi: Dones zase truhlu Boží do města. Jestližeť najdu milost před očima Hospodinovýma, přivedeť mne zase, a ukážeť mi ji i příbytek svůj. 26 Pakliť řekne takto: Nelíbíš mi se, aj, teď jsem, nechť mi učiní, což se mu dobrého vidí. 27 Řekl ještě král Sádochovi knězi: Zdaliž ty nejsi vidoucí? Navratiž se do města u pokoji, Achimaas pak syn tvůj, a Jonata syn Abiatarův, dva synové vaši, budou s vámi. 28 Hle, já pobudu na rovinách pouště, dokudž nepřijde poselství od vás, skrze něž by mi oznámeno bylo. 29 A tak donesl zase Sádoch a Abiatar truhlu Boží do Jeruzaléma, a zůstali tam. 30 Ale David šel vzhůru k vrchu hory Olivetské, vstupuje a pláče, maje přikrytou hlavu svou; šel pak bos. Všecken také lid, kterýž byl s ním, přikryl jeden každý hlavu svou, a šli, ustavičně plačíce. 31 Tedy povědíno Davidovi, že Achitofel jest s těmi, kteříž se spikli s Absolonem. I řekl David: Zruš, prosím, ó Hospodine, radu Achitofelovu. 32 I stalo se, jakž přišel David na vrch hory, aby se tam pomodlil Bohu, aj, potkal se s ním Chusai Architský, maje roztržené roucho své a hlavu prstí posypanou. 33 I řekl jemu David: Půjdeš-li se mnou, budeš mi břemenem. 34 Pakli se navrátíš do města a díš k Absolonovi: Služebníkem tvým budu, ó králi, služebníkem zajisté otce tvého byl jsem již zdávna, již pak budu služebníkem tvým, tedy zrušíš radu Achitofelovu. 35 Však tam budou s tebou Sádoch a Abiatar kněží. Protož cožkoli uslyšíš z domu králova, oznámíš Sádochovi a Abaitarovi kněžím. 36 Aj, tam s nimi jsou dva synové jejich, Achimaas Sádochův a Jonata Abiatarův, po nichž mi vzkážete, což byste koli uslyšeli. 37 Šel tedy Chusai, přítel Davidův do města; Absolon také přijel do Jeruzaléma.

Te Whakangārahu a Apohārama

1 Nā, muri iho i tēnei ka mea hāriata a Apohārama mōna, me ētahi hōiho, me ngā tāngata e rima tekau hei rere i tōna aroaro. 2 Nā, ka maranga wawe a Apohārama, ā, ka tū ki te taha o te huarahi, ki te kūwaha. Nā, ki te mea he take tā tētahi tangata e tika ana kia tae ki te kīngi kia whakaritea, ka karanga a Apohārama ki a ia, ka mea, "Nō tēhea pā koe?"

Ā, ka mea tērā, "Nō tētahi o ngā iwi o Īharaira tāu pononga." 3 Nā, ka mea a Apohārama ki a ia, "Nanā, he pai āu kōrero, he tika; heoi kāhore he tangata a te kīngi hei whakarongo ki a koe." 4 I mea anō a Apohārama, "Auē, me i tū ahau hei kaiwhakarite mō te whenua, ā, ka tae mai ki ahau ngā tāngata katoa he take nei tā rātou, he whakawā, ina ka whakarite tika ahau ki a ia!"

5 Nā, ka whakatata mai he tangata ka piko ki a ia, nā, ka totoro tōna ringa ka hopu i a ia, ka kihi i a ia. 6 Pēnei tonu te mahi a Apohārama ki a Īharaira katoa, i haere mai ki te kīngi kia whakaritea he whakawā; nā, tāhaetia ana e Apohārama ngā ngākau o ngā tāngata o Īharaira.

7 Nā, ka pau ngā tau e whā, ka mea a Apohārama ki te kīngi, "Tukua ahau kia haere ki te whakamana i āku kupu taurangi, ki Heperona, i puaki rā i ahau ki a Ihowā. 8 I puaki hoki te kupu taurangi a tāu pononga i ahau e noho ana i Kehuru i Hīria; i mea ahau, ‘Ki te whakahokia ahau e Ihowā ki Hiruhārama, kātahi ahau ka mahi ki a Ihowā!’ "

9 Nā, ka mea te kīngi ki a ia, "Haere mārie." Nā, whakatika ana ia, ā, haere ana ki Heperona.

10 Otiia ka tono tūtei a Apohārama puta noa i ngā iwi katoa o Īharaira, hei mea, "Rongo kau koutou i te tangi o te tētere, ko reira koutou ka mea, ‘Ko Apohārama te kīngi kei Heperona.’ " 11 E rua rau anō ngā tāngata i haere tahi i a Apohārama i Hiruhārama, he hunga i karangatia. Otiia, he haere noa tā rātou, kīhai hoki i mōhio ki tētahi mea. 12 I tīkina anō e Apohārama a Ahitopere Kironi, te kaiwhakatakoto whakaaro a Rāwiri i tōna pā i Kiroho, i a ia anō e patu ana i ngā patunga tapu. Nā, kua kaha te whakapiko; i tini haere hoki ngā tāngata a Apohārama.

Ka Rere atu a Rāwiri i Hiruhārama

13 Nā, ko te taenga o tētahi kaikōrero ki a Rāwiri, ko tāna kupu, "Kei te whai i a Apohārama ngā ngākau o ngā tāngata o Īharaira."

14 Nā, ka mea a Rāwiri ki āna tāngata katoa i tōna taha i Hiruhārama, "Whakatika, ka rere tātou; kei kore hoki he mawhititanga atu mō tētahi o tātou i te aroaro o Apohārama; hohoro te haere, kei hohoro mai ia, ā, ka mau tātou. Nā, ka ākina mai e ia he kino ki a tātou, ā, ka tukitukia te pā ki te mata o te hoari."

15 Nā, ka mea ngā tāngata a te kīngi ki te kīngi, "Tēnei āu pononga hei mea i ngā mea katoa e whakarite ai tōku ariki, te kīngi."

16 Nā, haere ana te kīngi me tōna whare katoa i muri i a ia. Nā, i mahue i te kīngi tekau ngā wāhine, he wāhine iti nāna, hei tiaki i te whare. 17 Ā, haere ana te kīngi rātou ko te iwi katoa i muri i a ia, ā, whanga ana i Petemerehaka. 18 I haere atu anō āna tāngata katoa i tōna taha; i haere atu anō hoki i mua i te kīngi, ngā Kereti katoa, ngā Pereti katoa, me ngā Kiti katoa; ngā rau e ono i whai mai nei i a ia i Kāta.

19 Nā, ka mea te kīngi ki a Itai Kiti, "He aha koe i haere mai ai i a mātou? Hoki atu, e noho i te kīngi; he tangata kē hoki koe, he noho kē i tōu whenua. 20 Nōnanahi noa nei koe i tae mai ai, ā, kia mea ahau i a koe i tēnei rā kia kōpikopiko noa iho i a mātou, i tāku haere noa atu? Hoki atu, whakahokia anō ōu tēina; kia whai tahi te pono me te aroha i a koe."

21 Nā, ka whakahoki a Itai ki te kīngi, ka mea, "E ora ana a Ihowā, e ora ana hoki tōku ariki te kīngi, nā, ko te wāhi e noho ai tōku ariki, te kīngi, ahakoa i te mate, ahakoa i te ora, ko reira anō tāu pononga."

22 Anō rā ko Rāwiri ki a Itai, "Hoatu, whiti atu." Nā, whiti ana a Itai Kiti, rātou ko āna tāngata katoa me ngā tamariki katoa i a ia. 23 Nui atu hoki te reo i tangi ai te whenua katoa, ā, ka whiti atu te iwi katoa; i whiti atu hoki te kīngi i te awaawa o Kitirono, ā, i whiti atu anō te iwi katoa i te huarahi e tika ana ki te koraha.

24 Ko Hāroko anō tērā, me ngā Rīwaiti katoa e amo ana i te āka o te kawenata a te Atua. Nā, ka whakatakotoria te āka a te Atua; nā, ka piki a Apiātara, ā poto noa te iwi katoa te whiti atu i roto i te pā.

25 Nā, ka mea te kīngi ki a Hāroko, "Whakahokia te āka a te Atua ki te pā; ki te manakohia ahau e Ihowā, ka whakahokia ahau, ā, ka whakakitea taua āka me tōna nohoanga ki ahau. 26 Ā, ki te mea ia ki ahau, ‘Kāhore ahau e pai ki a koe,’ tēnei ahau, māna e mea ki ahau te mea e pai ana ki tāna titiro."

27 I mea anō te kīngi ki a Hāroko tohunga, "Ehara ianei koe i te matakite? Hoki mārie ki te pā, koutou ko ā kōrua tama tokorua, arā tāu tama a Ahimāta, me Honatana tama a Apiātara. 28 Nanā, me tatari ahau ki ngā kauanga i te koraha, kia tae ake rā anō he kōrero i a kōrua hei whakaatu tikanga ki ahau." 29 Nā, whakahokia ana te āka a te Atua e Hāroko rāua ko Apiātara ki Hiruhārama, ā, noho ana rāua i reira.

30 Nā, piki atu ana a Rāwiri i te pikitanga o Maunga Ōriwa, me te tangi, me te piki haere; hīpoki rawa tōna mātenga, kāhore hoki ōna hū i a ia e haere ana. Nā, ko ngā tāngata katoa i a ia, hīpoki rawa te mātenga o tēnei, o tēnei; heoi piki ana rātou, me te tangi anō i a rātou e piki ana. 31 Nā, ka kōrero tētahi ki a Rāwiri, ka mea, "Kei roto a Ahitopere i ngā kaiwhakatupu i te hē, kei a Apohārama." Nā, ka mea a Rāwiri, "Tēnā rā, e Ihowā, whakakūwaretia ngā whakaaro o Ahitopere."

32 Ā, nō te ekenga o Rāwiri ki te tihi, ki te wāhi e koropiko ai ki te Atua, nā, ko Huhai Araki ka whakatau i a ia, he mea haehae tōna kākahu, me te oneone i runga i tōna mātenga. 33 Nā, ka mea a Rāwiri ki a ia, "Ki te haere tahi tātou, hei whakaware kau koe ki ahau. 34 Engari, ki te hoki koe ki te pā, ā, ka mea ki a Apohārama, ‘Hei pononga ahau māu, e te kīngi, he pononga ahau nā tōu pāpā i mua, ināianei hei pononga ahau māu,’ pēnei māu e whakataka te whakaaro o Ahitopere mōku. 35 Kāhore ianei i reira hei hoa mōu a Hāroko rāua ko Apiātara ngā tohunga? Nā, ko ngā mea katoa e rongo ai koe ki te whare o te kīngi, māu e whakaatu ki ngā tohunga, ki a Hāroko rāua ko Apiātara. 36 Nā, kei reira, kei a rāua tonu ā rāua tama tokorua, a Ahimāta, tā Hāroko, a Honatana, tā Apiātara; me unga hei kawe mai ki ahau i ngā mea katoa e rongo ai koutou."

37 Nā, haere ana a Huhai, te hoa o Rāwiri ki te pā, ā, ka tae hoki a Apohārama ki Hiruhārama.