1 所以， 我们应当离开基督初步的道理， 努力进到成熟的地步， 不必在懊悔死行， 信靠 神， 洗礼， 按手礼， 死人复活， 和永远审判的教训上再立根基。
3 只要 神允许， 我们就这样作。
4 因为那些曾经蒙了光照， 尝过属天的恩赐的滋味， 与圣灵有分，
5 并且尝过 神美善的道和来世的权能的人，
6 如果偏离了正道， 就不可能再使他们重新悔改了。因为他们亲自把 神的儿子再钉在十字架上， 公然羞辱他。
7 这就像一块地， 吸收了常常下在它上面的雨水， 如果长出对种植的人有用的菜蔬， 就从 神那里得福。
8 但如果这块地长出荆棘和蒺藜来， 就被废弃， 近于咒诅， 结局就是焚烧。
9 不过， 亲爱的弟兄们， 我们虽然这样说， 但对于你们， 我们却深信你们有更好的表现， 结局就是得救。
10 因为 神并不是不公义， 以致忘记了你们的工作， 和你们为他的名所表现的爱心， 就是你们以前服事圣徒， 现在还是服事他们。
11 我们深愿你们各人都表现同样的热诚， 一直到底， 使你们的盼望可以完全实现，
12 并且不要懒惰， 却要效法那些凭着信心和忍耐承受应许的人。
13 神应许亚伯拉罕的时候， 因为没有比自己更大的可以指着起誓， 他就指着自己起誓，
14 说： "我必定赐福给你， 必定使你的后裔繁多。"
15 这样， 亚伯拉罕耐心等待， 终于获得了所应许的。
16 因为人起誓都是指着比自己大的起誓。这誓言就了结了他们中间的一切纠纷， 作为保证。
17 照样， 神定意向那些承受应许的人， 更清楚地表明他的旨意是不更改的， 就用起誓作保证。
18 这两件事是不能更改的， 因为 神是决不说谎的。因此， 我们这些逃进避难所的人， 就大得安慰， 抓紧那摆在我们面前的盼望。
19 我们有这盼望， 就像灵魂的锚， 又稳当又坚固， 通过幔子直进到里面。
20 耶稣已经为我们作先锋进入了幔子里面； 他是照着麦基洗德的体系， 成了永远的大祭司。
1 Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,
2 Křtů učení, vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného.
3 A toť učiníme, dopustí-li Bůh.
4 Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,
5 Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího,
6 Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
7 Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.
8 Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.
9 My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.
10 Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.
11 Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty naděje,
12 Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.
13 Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,
14 Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.
15 A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.
16 Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.
17 A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,
18 Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.
19 Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,
20 Kdežto předchůdce náš pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podle řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky.