1 前约也有它敬拜的规例， 和属世界的圣所。
2 因为有一个支搭好了的会幕， 第一进叫作圣所， 里面有灯台、桌子和陈设饼。
3 在第二层幔子后面还有一个会幕， 叫作至圣所，
4 里面有金香坛， 有全部包金的约柜， 柜里有盛着吗哪的金罐、亚伦那发过芽的杖和两块约板。
5 柜的上面有荣耀的基路伯罩着施恩座， 关于这一切， 现在不能一一细说了。
6 这一切物件都这样预备好了， 祭司就常常进入第一进会幕， 执行敬拜的事。
7 至于第二进会幕， 只有大祭司一年一次独自进去， 并且非带着血不可， 好为自己和人民的愚妄把血献上。
8 圣灵借着这事表明， 当第一进会幕存在的时候， 进入至圣所的路， 还没有显明出来。
9 这第一进会幕是现今的时代的预表， 其实所献的礼物和祭品， 都不能使敬拜的人在良心上得到完全。
10 这些只是关于饮食和各样洁净的礼仪， 是在"更新的时候"来到之前， 为肉体立的规例。
11 但基督已经来了， 作了已经实现的美好事物的大祭司； 他经过更大、更完备的会幕（不是人手所做的， 也就是不属于这被造的世界的）。
12 他不是用山羊和牛犊的血， 而是用自己的血， 只一次进了至圣所， 就得到了永远的救赎。
13 如果山羊和公牛的血， 以及母牛犊的灰， 洒在不洁的人身上， 尚且可以使他们成为圣洁， 身体洁净，
14 何况基督的血呢？他借着永远的灵， 把自己无瑕无疵的献给 神， 他的血不是更能洁净我们的良心脱离死行， 使我们可以事奉永活的 神吗？
15 因此， 他作了新约的中保， 借着他的死， 使人在前约之下的过犯得到救赎， 就叫那些蒙召的人， 得着永远基业的应许。
16 凡有遗嘱（"遗嘱"或译： "约"， 与17节同）， 必须证实立遗嘱的人死了；
17 因为人死了， 遗嘱才能确立， 立遗嘱的人还活着的时候， 遗嘱决不生效。
18 因此， 前约并不是没有用血立的：
19 当日摩西按照律法， 向所有人民宣布了各样的诫命， 就拿牛犊（好些抄本在此有"和山羊"）的血和水， 用朱红色的羊毛与牛膝草， 洒在律法书上和人民身上，
20 说： "这就是 神规定你们立约的血。"
21 他照样把血洒在会幕和各样应用的器皿上。
22 按着律法， 几乎所有都是用血洁净的， 如果没有流血， 就没有赦免。
23 照着天上样式作的既然必须这样去洁净， 天上物体的本身， 就应该用更美的祭品去洁净了。
24 因为基督不是进了人手所做的圣所（那不过是真圣所的表象）， 而是进到天上， 现在替我们显露在 神的面前。
25 他不必多次把自己献上， 好像大祭司每年带着不是自己的血进入至圣所一样。
26 如果这样， 他从创世以来， 就必须受许多次的苦了。可是现在他在这世代的终结， 只显现一次， 把自己作为祭品献上， 好除掉罪。
27 按着定命， 人人都要死一次， 死后还有审判。
28 照样， 基督为了担当许多人的罪， 也曾经一次把自己献上； 将来他还要再一次显现， 不是为担当罪， 而是要向那些热切期待他的人成全救恩。
1 Mělať pak i první ona smlouva ustanovení z strany služeb a svatyni světskou.
2 Nebo udělán byl stánek první, v kterémž byl svícen, a stůl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatyně.
3 Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých,
4 Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona,
5 Nad truhlou pak byli dva cherubínové slávy, zastěňujíci slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně.
6 To vše když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí kněží, služby vykonávajíce,
7 Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz, ne bez krve, kterouž obětuje sám za sebe, i za lidské nevědomosti.
8 Čímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval.
9 Kterýž byl podobenstvím na ten přítomný čas, v němžto darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje,
10 Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející.
11 Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení,
12 Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všel jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl.
13 Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poskvrněných, posvěcuje jich k očištění těla,
14 Čím více krev Kristova, kterýžto skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému?
15 A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest, aby, když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení věčného dědictví přijali ti, jenž jsou povoláni.
16 Nebo kdež se děje kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft.
17 Kšaft zajisté těch, kteříž zemřeli, pevný jest, poněvadž ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, jenž kšaft činil.
18 Protož ani první onen kšaft bez krve nebyl posvěcován.
19 Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podle Zákona všemu lidu předložil, vzav krev telat a kozlů, s vodou a s vlnou červenou a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil,
20 Řka: Tatoť jest krev Zákona, kterýž vám Bůh vydal.
21 Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil.
22 A téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin.
23 Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli jsou ty.
24 Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by byla příklad s pravou svatyní se srovnávající, ale právě v nebe všel, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás.
25 Ne aby častokrát obětoval sebe samého, jako nejvyšší kněz vcházel do svatyně každý rok se krví cizí,
26 (Sic jinak byl by musil častokrát trpěti od počátku světa,) ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest.
27 A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud,
28 Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidi hříchů; podruhé pak bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení.