1 信就是对所盼望的事的把握， 是还没有看见的事的明证。
2 因着这信心， 古人得到了称许。
3 因着信， 我们就明白宇宙（"宇宙"或译： "诸世界"或"众世代"）是因着 神的话造成的。这样， 那看得见的就是从那看不见的造出来的。
4 因着信， 亚伯比该隐献上更美的祭品给 神； 借着这信心， 他被 神称许为义人， 这是 神指着他的礼物所作的见证； 他虽然死了， 却借着信仍然说话。
5 因着信， 以诺被迁去了， 使他不至于死， 人也找不着他， 因为 神把他迁去了。原来在迁去以前， 他已经得了 神喜悦他的明证。
6 没有信， 就不能得到 神的喜悦； 因为来到 神面前的人， 必须信 神存在， 并且信他会赏赐那些寻求他的人。
7 因着信， 挪亚在还没有看见的事上， 得了 神的警告， 就动了敬畏的心， 做了一艘方舟， 使他全家得救。借着这信心， 他就定了那世代的罪， 自己也承受了那因信而来的义。
8 因着信， 亚伯拉罕在蒙召的时候， 就听命往他将要承受为业的地方去； 他出去的时候， 还不知道要往哪里去。
9 因着信， 他在应许之地寄居， 好像是在异乡， 与承受同样应许的以撒、雅各一样住在帐棚里。
10 因为他等待那座有根基的城， 就是 神所设计所建造的。
11 因着信， 甚至撒拉， 她虽然过了生育的年龄， 还是能够怀孕， 因为她认为那应许她的是信实的。
12 所以从一个好像已死的人， 竟然生出许多子孙来， 仿佛天上的星那么众多， 海边的沙那么无数。
13 这些人都是存着信心死了的， 还没有得着所应许的， 只不过是从远处看见， 就表示欢迎， 又承认他们在世上是异乡人， 是客旅。
14 因为说这样话的人， 是表明他们在寻求一个家乡。
15 如果他们怀念已经离开了的地方， 还有可以回去的机会。
16 但是现在他们所向往的， 是一个更美的、在天上的家乡。所以， 神不以他们称他为 神而觉得羞耻； 因为他已经为他们预备了一座城。
17 因着信， 亚伯拉罕在受试验的时候， 就把以撒献上； 这就是那欢喜领受应许的人， 献上了自己的独生子；
18 论到这个儿子， 曾经有话说： "以撒生的， 才可以称为你的后裔。"
19 亚伯拉罕认定， 神能使人从死人中复活， 因此， 就喻意说， 他的确从死里得回他的儿子。
20 因着信， 以撒给雅各和以扫祝福， 论到将来的事。
21 因着信， 雅各临死的时候， 分别为约瑟的儿子祝福， 又倚着杖头敬拜 神。
22 因着信， 约瑟临终的时候， 提到以色列子民出埃及的事， 并且为自己的骸骨留下遗言。
23 因着信， 摩西的父母在摩西生下来以后， 因为看见孩子俊美， 就把他藏了三个月， 不怕王的命令。
24 因着信， 摩西长大了以后， 就拒绝被称为法老女儿的儿子。
25 他宁愿选择和 神的子民一同受苦， 也不肯享受罪恶中暂时的快乐。
26 在他看来， 为着基督受的凌辱， 比埃及的财物更宝贵， 因为他注视将来的赏赐。
27 因着信， 他离开了埃及， 不怕王的忿怒； 因为他坚定不移， 就像看见了人不能看见的 神。
28 因着信， 他立了逾越节和洒血的礼， 免得那灭命的侵犯以色列人的长子。
29 因着信， 他们走过了红海， 好像走过旱地一样； 埃及人也试着要过去， 就被淹没了。
30 因着信， 耶利哥的城墙被围绕了七天， 就倒塌了。
31 因着信， 妓女喇合和和平平接待了侦察的人， 就没有和那些不顺从的人一起灭亡。
32 我还要再说什么呢？如果再要述说基甸、巴拉、参孙、耶弗他、大卫、撒母耳和众先知的事， 时间就不够了。
33 他们借着信， 就战胜了敌国， 伸张了正义， 得到了应许， 堵住了狮子的口，
34 消灭了烈火的威力， 逃脱了刀剑的锋刃， 软弱变成刚强， 在战争中显出大能， 把外国的军队击退。
35 有些妇女得回从死里复活的亲人； 但也有些人忍受了酷刑， 不肯接受释放， 为的是要得着更美的复活。
36 又有些人遭受了戏弄、鞭打， 甚至捆锁、监禁；
37 被石头打死， 被锯锯死， （后期抄本在此加上"受试探"）被刀杀死。他们披着绵羊山羊的皮到处奔跑、受穷乏、遭患难、被虐待；
38 原是这世界不配有的人。他们飘流无定， 在旷野、山岭、石洞和地穴栖身。
39 所有这些人都借着信得了称许， 却还没有得着所应许的；
40 因为 神已经为我们预备了更美的事， 使他们若不跟我们在一起， 就不能完全。
1 Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných.
2 Pro ni zajisté svědectví došli předkové.
3 Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, takže z ničeho jest to, což vidíme, učiněno.
4 Věrou lepší obět Bohu obětoval Abel, nežli Kain, skrze kteroužto svědectví obdržel, že jest spravedlivý, jakž sám Bůh darům jeho svědectví vydal. A skrze tu víru, již umřev, ještě mluví.
5 Věrou Enoch přenesen jest, aby neviděl smrti, a není nalezen, proto že jej Bůh přenesl. Prvé zajisté, než jest přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu.
6 Bez víry pak nemožné jest líbiti se Bohu; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest Bůh, a těm, kteříž ho hledají, že odplatu dává.
7 Věrou napomenut jsa od Boha Noé o tom, čehož ještě nebylo viděti, boje se, připravoval koráb k zachování domu svého; skrze kterýžto koráb odsoudil svět, a spravedlnosti té, kteráž jest z víry, učiněn jest dědicem.
8 Věrou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž měl vzíti za dědictví; i šel, nevěda, kam příjde.
9 Věrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí v staních přebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení.
10 Nebo očekával města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh.
11 Věrou také i Sára moc ku početí semene přijala, a mimo čas věku porodila, když věřila, že jest věrný ten, jenž zaslíbil.
12 A protož i z jednoho, a to již téměř umrtveného, rozplozeno jest potomků množství veliké, jako jest množství hvězd nebeských, a jako písek nesčíslný, kterýž jest na břehu mořském.
13 Podle víry zemřeli ti všickni, nevzavše zaslíbení, ale zdaleka je viděvše, jim i věřili, i je vítali, a vyznávali, že jsou hosté a příchozí na zemi.
14 Nebo ti, kteříž tak mluví, zjevně to prokazují, že vlasti hledají.
15 A jistě, kdyby se byli na onu rozpomínali, z kteréž vyšli, měli dosti času zase se navrátiti.
16 Ale oni lepší vlasti žádají, to jest nebeské. Protož i sám Bůh nestydí se slouti jejich Bohem; nebo jim připravil město.
17 Věrou obětoval Abraham Izáka, byv pokoušín, a to jednorozeného obětoval ten, kterýž byl zaslíbení přijal,
18 K němuž bylo řečeno: V Izákovi nazváno bude tobě símě,
19 Tak o tom smýšleje, že jest mocen Bůh i z mrtvých vzkřísiti; odkudžto jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal.
20 Věrou o budoucích věcech požehnání dal Izák Jákobovi a Ezau.
21 Věrou Jákob, umíraje, každému z synů Jozefových požehnání dával, a poklonil se podepřev se na vrch hůlky své.
22 Věrou Jozef, dokonávaje, o vyjití synů Izraelských zmínku učinil, a o kostech svých poručil.
23 Věrou Mojžíš, narodiv se, ukryt byl za tři měsíce od rodičů svých, protože viděli krásné pacholátko, a nebáli se rozkazu královského.
24 Věrou Mojžíš, dorostlý již jsa, odepřel slouti synem dcery faraonovy,
25 Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti,
26 Větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo; nebo prohlédal k hojné odplatě.
27 Věrou opustil Egypt, neboje se hněvu královského; nebo jako by viděl Neviditelného, tak se utvrdil.
28 Věrou slavil hod beránka a vylití krve, aby ten, jenž hubil prvorozené, nedotekl se jich.
29 Věrou přešli moře červené jako po suchu; o čež pokusivše se Egyptští, ztonuli.
30 Věrou zdi Jericha padly, když je obcházeli za sedm dní.
31 Věrou Raab nevěstka nezahynula s neposlušnými, pokojně přijavši špehéře.
32 A coť mám více praviti? Nepostačíť mi zajisté čas k vypravování o Gedeonovi, a Barákovi, a Samsonovi a Jefte, a Davidovi, a Samuelovi, a prorocích.
33 Kteříž skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům,
34 Uhašovali moc ohně, utekli ostrosti meče, zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji, vojska zaháněli cizozemců.
35 Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sobě vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkříšení.
36 Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři.
37 Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni; chodili v kožích ovčích a kozelčích, opuštěni, souženi, a zle s nimi nakládáno,
38 Jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech země.
39 A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení,
40 Protože Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti.