1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.9 Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.

1 Pourquoi, ô Eternel! te tiens-tu éloigné? Pourquoi te caches-tu au temps de la détresse?2 Le méchant dans son orgueil poursuit les malheureux, Ils sont victimes des trames qu'il a conçues.3 Car le méchant se glorifie de sa convoitise, Et le ravisseur outrage, méprise l'Eternel.4 Le méchant dit avec arrogance: Il ne punit pas! Il n'y a point de Dieu! -Voilà toutes ses pensées.5 Ses voies réussissent en tout temps; Tes jugements sont trop élevés pour l'atteindre, Il souffle contre tous ses adversaires.6 Il dit en son coeur: Je ne chancelle pas, Je suis pour toujours à l'abri du malheur!7 Sa bouche est pleine de malédictions, de tromperies et de fraudes; Il y a sous sa langue de la malice et de l'iniquité.8 Il se tient en embuscade près des villages, Il assassine l'innocent dans des lieux écartés; Ses yeux épient le malheureux.9 Il est aux aguets dans sa retraite, comme le lion dans sa tanière, Il est aux aguets pour surprendre le malheureux; Il le surprend et l'attire dans son filet.10 Il se courbe, il se baisse, Et les misérables tombent dans ses griffes.11 Il dit en son coeur: Dieu oublie! Il cache sa face, il ne regarde jamais!12 Lève-toi, Eternel! ô Dieu, lève ta main! N'oublie pas les malheureux!13 Pourquoi le méchant méprise-t-il Dieu? Pourquoi dit-il en son coeur: Tu ne punis pas?14 Tu regardes cependant, car tu vois la peine et la souffrance, Pour prendre en main leur cause; C'est à toi que s'abandonne le malheureux, C'est toi qui viens en aide à l'orphelin.15 Brise le bras du méchant, Punis ses iniquités, et qu'il disparaisse à tes yeux!16 L'Eternel est roi à toujours et à perpétuité; Les nations sont exterminées de son pays.17 Tu entends les voeux de ceux qui souffrent, ô Eternel! Tu affermis leur coeur; tu prêtes l'oreille18 Pour rendre justice à l'orphelin et à l'opprimé, Afin que l'homme tiré de la terre cesse d'inspirer l'effroi.