1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

1 Prière de Moïse, homme de Dieu. Seigneur! tu as été pour nous un refuge, De génération en génération.2 Avant que les montagnes fussent nées, Et que tu eusses créé la terre et le monde, D'éternité en éternité tu es Dieu.3 Tu fais rentrer les hommes dans la poussière, Et tu dis: Fils de l'homme, retournez!4 Car mille ans sont, à tes yeux, Comme le jour d'hier, quand il n'est plus, Et comme une veille de la nuit.5 Tu les emportes, semblables à un songe, Qui, le matin, passe comme l'herbe:6 Elle fleurit le matin, et elle passe, On la coupe le soir, et elle sèche.7 Nous sommes consumés par ta colère, Et ta fureur nous épouvante.8 Tu mets devant toi nos iniquités, Et à la lumière de ta face nos fautes cachées.9 Tous nos jours disparaissent par ton courroux; Nous voyons nos années s'évanouir comme un son.10 Les jours de nos années s'élèvent à soixante-dix ans, Et, pour les plus robustes, à quatre-vingts ans; Et l'orgueil qu'ils en tirent n'est que peine et misère, Car il passe vite, et nous nous envolons.11 Qui prend garde à la force de ta colère, Et à ton courroux, selon la crainte qui t'est due?12 Enseigne-nous à bien compter nos jours, Afin que nous appliquions notre coeur à la sagesse.13 Reviens, Eternel! Jusques à quand?... Aie pitié de tes serviteurs!14 Rassasie-nous chaque matin de ta bonté, Et nous serons toute notre vie dans la joie et l'allégresse.15 Réjouis-nous autant de jours que tu nous as humiliés, Autant d'années que nous avons vu le malheur.16 Que ton oeuvre se manifeste à tes serviteurs, Et ta gloire sur leurs enfants!17 Que la grâce de l'Eternel, notre Dieu, soit sur nous! Affermis l'ouvrage de nos mains, Oui, affermis l'ouvrage de nos mains!