1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.2 Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.3 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.4 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,5 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?6 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.7 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.8 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]

1 Au chef des chantres. Sur la harpe à huit cordes. Psaume de David. Sauve, Eternel! car les hommes pieux s'en vont, Les fidèles disparaissent parmi les fils de l'homme.2 On se dit des faussetés les uns aux autres, On a sur les lèvres des choses flatteuses, On parle avec un coeur double.3 Que l'Eternel extermine toutes les lèvres flatteuses, La langue qui discourt avec arrogance,4 Ceux qui disent: Nous sommes puissants par notre langue, Nous avons nos lèvres avec nous; Qui serait notre maître? -5 Parce que les malheureux sont opprimés et que les pauvres gémissent, Maintenant, dit l'Eternel, je me lève, J'apporte le salut à ceux contre qui l'on souffle.6 Les paroles de l'Eternel sont des paroles pures, Un argent éprouvé sur terre au creuset, Et sept fois épuré.7 Toi, Eternel! tu les garderas, Tu les préserveras de cette race à jamais.8 Les méchants se promènent de toutes parts, Quand la bassesse règne parmi les fils de l'homme.