1 Žalm a píseň, ke dni sobotnímu.

2 Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší,

3 Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci,

4 Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou.

5 Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu.

6 Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá.

7 Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,

8 Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky.

9 Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin.

10 Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti.

11 Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým.

12 I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším.

13 Spravedlivý jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se.

14 Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou.

15 Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou, [ (Psalms 92:16) Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není. ]

1 Psaume. Cantique pour le jour du sabbat. Il est beau de louer l'Eternel, Et de célébrer ton nom, ô Très-Haut!

2 D'annoncer le matin ta bonté, Et ta fidélité pendant les nuits,

3 Sur l'instrument à dix cordes et sur le luth, Aux sons de la harpe.

4 Tu me réjouis par tes oeuvres, ô Eternel! Et je chante avec allégresse l'ouvrage de tes mains.

5 Que tes oeuvres sont grandes, ô Eternel! Que tes pensées sont profondes!

6 L'homme stupide n'y connaît rien, Et l'insensé n'y prend point garde.

7 Si les méchants croissent comme l'herbe, Si tous ceux qui font le mal fleurissent, C'est pour être anéantis à jamais.

8 Mais toi, tu es le Très-Haut, A perpétuité, ô Eternel!

9 Car voici, tes ennemis, ô Eternel! Car voici, tes ennemis périssent; Tous ceux qui font le mal sont dispersés.

10 Et tu me donnes la force du buffle; Je suis arrosé avec une huile fraîche.

11 Mon oeil se plaît à contempler mes ennemis, Et mon oreille à entendre mes méchants adversaires.

12 Les justes croissent comme le palmier, Ils s'élèvent comme le cèdre du Liban.

13 Plantés dans la maison de l'Eternel, Ils prospèrent dans les parvis de notre Dieu;

14 Ils portent encore des fruits dans la vieillesse, Ils sont pleins de sève et verdoyants,

15 Pour faire connaître que l'Eternel est juste. Il est mon rocher, et il n'y a point en lui d'iniquité.