1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

1 Cantique. Psaume des fils de Koré. Au chef des chantres. Pour chanter sur la flûte. Cantique d'Héman, l'Ezrachite. Eternel, Dieu de mon salut! Je crie jour et nuit devant toi.

2 Que ma prière parvienne en ta présence! Prête l'oreille à mes supplications!

3 Car mon âme est rassasiée de maux, Et ma vie s'approche du séjour des morts.

4 Je suis mis au rang de ceux qui descendent dans la fosse, Je suis comme un homme qui n'a plus de force.

5 Je suis étendu parmi les morts, Semblable à ceux qui sont tués et couchés dans le sépulcre, A ceux dont tu n'as plus le souvenir, Et qui sont séparés de ta main.

6 Tu m'as jeté dans une fosse profonde, Dans les ténèbres, dans les abîmes.

7 Ta fureur s'appesantit sur moi, Et tu m'accables de tous tes flots. Pause.

8 Tu as éloigné de moi mes amis, Tu m'as rendu pour eux un objet d'horreur; Je suis enfermé et je ne puis sortir.

9 Mes yeux se consument dans la souffrance; Je t'invoque tous les jours, ô Eternel! J'étends vers toi les mains.

10 Est-ce pour les morts que tu fais des miracles? Les morts se lèvent-ils pour te louer? Pause.

11 Parle-t-on de ta bonté dans le sépulcre, De ta fidélité dans l'abîme?

12 Tes prodiges sont-ils connus dans les ténèbres, Et ta justice dans la terre de l'oubli?

13 O Eternel! j'implore ton secours, Et le matin ma prière s'élève à toi.

14 Pourquoi, Eternel, repousses-tu mon âme? Pourquoi me caches-tu ta face?

15 Je suis malheureux et moribond dès ma jeunesse, Je suis chargé de tes terreurs, je suis troublé.

16 Tes fureurs passent sur moi, Tes terreurs m'anéantissent;

17 Elles m'environnent tout le jour comme des eaux, Elles m'enveloppent toutes à la fois.

18 Tu as éloigné de moi amis et compagnons; Mes intimes ont disparu.