1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

1 Eis que os meus olhos têm visto tudo isso, Os meus ouvidos o têm ouvido e entendido.2 Como vós o sabeis, também eu o sei: Eu não vos sou inferior.3 Mas eu quero falar com o Todo-poderoso, E desejo discutir com Deus.4 Porém vós sois forjadores de mentiras, Vós todos médicos que não valem nada.5 Oxalá que calásseis de todo! Isso vos faria passar por sábios.6 Ouvi, pois, a minha reprovação, E atendei aos argumentos dos meus lábios.7 Falareis por Deus injustamente, E usareis de engano em nome dele?8 Sereis parciais por ele? Contendereis a favor de Deus?9 Estais prontos a que ele vos esquadrinhe? Ou zombareis dele, como quem zomba de um homem?10 Certamente vos repreenderá, Se em oculto vos deixardes levar de respeitos humanos.11 Porventura não vos amedrontará a sua majestade, E não cairá sobre vós o seu terror?12 As vossas máximas são provérbios de cinza, As vossas defezas são defezas de barro.13 Calai-vos, deixai-me, para que eu fale, E venha sobre mim o que vier.14 Por sim ou por não tomarei a minha carne nos meus dentes, E porei a minha vida em minha mão.15 Eis que me matará; não esperarei: Contudo defenderei os meus caminhos diante dele.16 Nisto conto com a minha salvação: Que um ímpio não se atreve apresentar-se a ele.17 Ouvi com atenção as minhas palavras, E fique a minha declaração nos vossos ouvidos.18 Eis que agora pus em ordem a minha causa; Sei que eu serei justificado.19 Quem há que queira contender comigo? Pois então me calaria e expiraria.20 Concede-me somente duas cousas, E não me esconderei da tua face:21 Retira a tua mão de sobre mim, E não me amedronte o teu terror.22 Então chama tu, e eu responderei; Ou fale eu, e responde-me tu.23 Quantas iniqüidades e pecados tenho eu? Faze-me saber a minha transgressão e o meu pecado.24 Por que escondes o teu rosto, E por que me tens por teu inimigo?25 Acossarás uma folha levada do vento? E perseguirás uma palha seca?26 Pois prescreves contra mim cousas amargas, E punes as faltas da minha mocidade.27 Também pões no tronco os meus pés, Observas todas as minhas veredas E traças uma linha ao redor dos meus pés.28 Embora seja eu como uma cousa podre que se desfaz, Como um vestido que é comido da traça.