1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

1 De novo prosseguiu Jó o seu discurso e disse:2 Pela vida de Deus, que me tirou o direito, E do Todo-poderoso, que me amargurou a alma3 (Pois ainda está em mim a minha vida, E o sopro de Deus no meu nariz);4 Os meus lábios não falam a injustiça, Nem a minha língua profere o engano.5 Não permita Deus que eu vos dê razão: Até que eu morra, não apartarei de mim a minha integridade.6 À minha justiça me apegarei, e não a largarei; Não reprova o meu coração dia algum da minha vida.7 Seja como iníquo o meu inimigo, E como injusto aquele que se levanta contra mim.8 Pois qual é a esperança do ímpio quando Deus o corta, Quando lhe arrebata a alma?9 Acaso ouvirá Deus o clamor, Quando lhe sobrevier a tribulação?10 Deleitar-se-á no Todo-poderoso, E invocará a Deus em todo o tempo?11 Ensinar-vos-ei acerca das obras de Deus, E não ocultarei a mente do Todo-poderoso.12 Eis que todos vós o conheceis. Por que, pois, vos entregais a juízos falsos?13 Esta é a porção do iníquo da parte de Deus, E a herança que os opressores recebem do Todo-poderoso.14 Se seus filhos se multiplicarem, multiplicam-se para a espada; A sua prole não se fartará de pão.15 Os que ficarem deles, na peste serão sepultados, E as suas viúvas não chorarão.16 Embora amontoe ele prata como pó, E aparelhe vestidos como barro;17 Ele pode aparelhá-los, mas o justo os vestirá, E o inocente repartirá a prata.18 Edifica a sua casa como a traça, E como a choça que o vigia faz.19 Deita-se rico, porém não será recolhido à sepultura; Abre os seus olhos, e já não é.20 Pavores o alcançam como águas, De noite o arrebata a tempestade.21 O vento oriental leva-o, e ele se vai, E varre-o do seu lugar.22 Pois Deus atirará contra ele, e não o poupará a ele Que quer fugir da sua mão a toda a pressa.23 Os homens baterão palmas à sua queda, E o afugentarão com assobios.