1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.28 Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.

1 Pois a prata tem as suas minas, E o ouro que se refina, o seu lugar.2 O ferro tira-se da terra, E da pedra se funde o cobre.3 O homem põe termo às trevas E até os últimos confins ele explora As pedras ocultas na escuridão e na sombra da morte.4 Abre um poço muito por baixo da habitação humana; São esquecidos dos que andam em cima; Longe dos homens ficam pendentes, e oscilam de um para o outro lado.5 Quanto à terra, dela procede o pão: E por baixo está revolta como pelo fogo.6 As suas pedras são o lugar de safiras, Onde se acham também grãos de ouro.7 Vereda é essa que a ave de rapina ignora, E que o olho do milhafre jamais viu:8 As altivas bestas feras não a pisam, Nem por ela passa o leão feroz.9 Estende a sua mão contra a pederneira, Transtorna os montes desde as suas raízes.10 Corta galerias nas pedras, E os seus olhos vêem tudo o que há de precioso.11 Tapa os veios de água para que não gotejem, E traz à luz o que está escondido.12 Mas onde se achará a sabedoria? E onde está o lugar do entendimento?13 O homem não conhece o preço dela, Nem se acha ela na terra dos viventes.14 O abismo diz: Ela não está em mim; E o mar diz: Ela não está comigo.15 Ela não se poderá obter por ouro fino, Nem se passará prata em câmbio dela.16 O seu valor não poderá ser determinado pelo ouro de Ofir, Nem pelo precioso ônix, nem pela safira.17 Não se lhe poderá igualar o ouro ou o vidro; Nem se darão em troco dela vasos de ouro fino.18 Não se fará menção de coral nem de cristal: Na verdade a sabedoria vale mais que as pérolas.19 Não se lhe igualará o topázio da Etiópia, Nem será o seu valor determinado pelo ouro puro.20 Donde, pois, vem a sabedoria? Onde está o lugar do entendimento,21 Visto que está escondida aos olhos de todos os viventes, E oculta às aves do céu?22 A Perdição e a Morte dizem: Com os nossos ouvidos ouvimos um rumor dela.23 Deus é quem entende o seu caminho, E é ele quem sabe o lugar dela.24 Pois ele perscruta até as extremidades da terra, E vê tudo o que há debaixo do céu.25 Quando regulou o peso do vento, E fixou a medida das águas:26 Quando decretou leis para a chuva, E caminho para o relâmpago do trovão;27 Então viu a sabedoria e a manifestou, Estabeleceu-a, esquadrinhou-a mesmo.28 E disse ao homem: Eis que o temor do Senhor é a sabedoria; E o apartar-se do mal é o entendimento.