1 Tedy odpověděl Job a řekl:
2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.
1 Então respondeu Jó:
2 Ainda hoje a minha queixa é uma revolta, Embora a minha mão reprima o meu gemido.
3 Quem me dera que soubesse onde o encontrasse, Para que eu chegasse até a sua habitação!
4 Exporia ante ele a minha causa, E encheria a minha boca de argumentos.
5 Saberia as palavras que ele me respondesse, E entenderia a que ele me dissesse.
6 Porventura oporia contra mim a grandeza do seu poder? Não; mas ele me prestaria atenção.
7 Nesse caso um reto estaria pleiteando com ele; Assim para sempre ficaria livre do meu juiz.
8 Eis que eu vou para adiante, mas ele lá não está; E para trás, porém não o posso perceber:
9 Para a esquerda, quando ele opera, porém não o posso contemplar; Ele se esconde à direita, de modo que não o posso ver.
10 Mas ele sabe o caminho por que ando; Se ele me provasse, sairia eu como ouro.
11 O meu pé seguiu de perto as suas pisadas; Guardei o meu caminho, e não me desviei.
12 Do mandamento dos seus lábios não me apartei, Escondi no meu seio as palavras da sua boca.
13 Porém ele está resolvido, quem pode desviá-lo? E o que desejar a sua alma, isso mesmo faz.
14 Pois ele cumprirá o que está ordenado para mim, E dele ainda vêm muitas cousas como estas.
15 Portanto estou perturbado na sua presença; Quando considero, tenho medo dele.
16 É Deus quem me fez desmaiar o coração, E o Todo-poderoso que me perturbou.
17 Porque não estou desfalecido por causa das trevas, Nem porque a escuridão cobre o meu rosto.