1 Tedy odpověděv Job, řekl:2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

1 Então respondeu Jó:2 Até quando afligireis a minha alma, E me despedaçareis com palavras?3 Já são dez vezes que me haveis vituperado: Não vos envergonhais de me oprimir?4 Embora tenha eu de fato errado, O meu erro fica comigo.5 Se vos engrandecerdes na verdade contra mim, E me incriminardes pelo meu opróbrio;6 Sabei que Deus não me fez justiça, E me cercou com a sua rede.7 Eis que clamo: Violência! porém não sou ouvido; Peço socorro, porém não há justiça.8 Com muros fechou ele o meu caminho, de modo que não posso passar, E pôs trevas nas minhas veredas.9 Despojou-me da minha glória, E tirou-me da cabeça a coroa.10 De todos os lados me derrui, e eu me vou, E a minha esperança arranca-a como uma árvore.11 Acende também a sua ira contra mim, E sou tido por ele como um dos seus adversários.12 Avançam-se as suas tropas juntas, Levantam um caminho alto contra mim, E acampam-se ao redor da minha tenda.13 Ele pôs longe de mim a meus irmãos, E os que me conhecem são de todo alienados de mim.14 Meus parentes faltaram, E os meus conhecidos esqueceram-se de mim.15 Os que moram em minha casa, e as minhas servas, me têm por estranho: Sou estrangeiro aos seus olhos.16 Chamo ao meu servo, e ele não me responde: Tenho que suplicar-lhe com a minha boca.17 O meu bafo é intolerável à minha mulher, Sou repugnante aos filhos de minha mãe.18 Até os pequeninos me desprezam; Tentando levantar-me, falam de mim.19 Todos os meus amigos íntimos me abominam, E os que eu amava me voltam as costas.20 Os meus ossos apegam-se à minha pele e à minha carne, E escapei-me com a pele dos meus dentes.21 Compadecei-vos de mim, compadecei-vos de mim, amigos meus; Pois a mão de Deus me tocou.22 Por que me perseguis como Deus, E não cessais de devorar a minha carne?23 Oxalá que as minhas palavras fossem agora escritas! Oxalá que fossem inscritas num livro!24 Que com uma pena de ferro, e com chumbo, Fossem para sempre gravadas na rocha!25 Sei porém que o meu redentor vive, E o que vem depois de mim, se levantará em pé sobre o pó;26 E depois de destruída esta minha pele, Mesmo fora da minha carne verei a Deus:27 Vê-lo-ei ao meu lado, E os meus olhos o contemplarão, não mais como adversário: Eis que os meus rins desfalecem dentro em mim.28 Se disserdes: Como o havemos de perseguir! E que a causa deste mal se acha em mim,29 Temei a espada: Terríveis são os castigos dela, Para que saibais que há juízo.