1 O SIGNORE Iddio delle vendette; O Dio delle vendette, apparisci in gloria.

2 Innalzati, o Giudice della terra; Rendi la retribuzione ai superbi.

3 Infino a quando, o Signore, Infino a quando trionferanno gli empi?

4 Infino a quando sgorgheranno parole dure? Infino a quando si vanteranno tutti gli operatori d’iniquità?

5 Signore, essi tritano il tuo popolo, Ed affliggono la tua eredità;

6 Uccidono la vedova e il forestiere, Ed ammazzano gli orfani;

7 E dicono: Il Signore non ne vede, E l’Iddio di Giacobbe non ne intende nulla.

8 O voi i più stolti del popolo, intendete; E voi pazzi, quando sarete savi?

9 Colui che ha piantata l’orecchia non udirebbe egli? Colui che ha formato l’occhio non riguarderebbe egli?

10 Colui che gastiga le genti, Che insegna il conoscimento agli uomini, non correggerebbe egli?

11 Il Signore conosce i pensieri degli uomini, E sa che son vanità

12 Beato l’uomo il qual tu correggi, Signore, Ed ammaestri per la tua Legge;

13 Per dargli riposo, liberandolo da’ giorni dell’avversità, Mentre è cavata la fossa all’empio.

14 Perciocchè il Signore non lascerà il suo popolo, E non abbandonerà la sua eredità.

15 Perciocchè il giudicio ritornerà a giustizia, E dietro a lui saranno tutti quelli che son diritti di cuore.

16 Chi si leverà per me contro a’ maligni? Chi si presenterà per me contro agli operatori d’iniquità?

17 Se il Signore non fosse stato mio aiuto, Per poco l’anima mia sarebbe stata stanziata nel silenzio.

18 Quando io ho detto: Il mio piè vacilla; La tua benignità, o Signore, mi ha sostenuto.

19 Quando io sono stato in gran pensieri dentro di me, Le tue consolazioni han rallegrata l’anima mia.

20 Il seggio delle malizie che forma iniquità in luogo di statuti, Potrebbe egli esserti congiunto?

21 Essi corrono a schiere contro all’anima del giusto, E condannano il sangue innocente.

22 Ma il Signore mi è in vece d’alto ricetto; E l’Iddio mio in vece di rocca di confidanza.

23 Ed egli farà lor tornare addosso la loro iniquità, E li distruggerà per la lor propria malizia; Il Signore Iddio nostro li distruggerà

1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.

2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.

3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?

6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,

7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?

10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?

11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.

13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.

14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,

15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.

16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?

17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.

18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.

19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.

20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,

21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?

22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.

23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.