1 Nyt Job sanoi:
2 -- Kuunnelkaa minua, kuulkaa mitä sanon, sillä tavoin te minua parhaiten lohdutatte.
3 Olkaa kärsivällisiä, antakaa minun puhua. Kun olen sanonut sanottavani, sitten voitte pilkata minua.
4 En kai minä ihmisille valitustani osoita? Miksi minun pitäisi malttaa mieleni?
5 Katsokaa nyt minua, katsokaa ja kauhistukaa! Käsi suun eteen, pysykää hiljaa!
6 Kun ajattelen tätä kaikkea, minä järkytyn, vavistus kulkee jäsenteni lävitse.
7 Miksi jumalattomat saavat elää? Miksi he elävät korkeaan ikään? Miksi heidän on valta ja voima?
8 He näkevät lastensa varttuvan aikuisiksi, heidän silmiensä ilona ovat lastenlapset.
9 Jumalattoman talo menestyy, mikään ei sitä uhkaa, Jumalan vitsa ei siihen koske.
10 Kun hänen sonninsa astuu, aina se siittää vasikan, hänen lehmänsä poikivat aina ajallaan.
11 Hänen lapsensa juoksevat vapaina kuin karitsat, nuoret hyppivät ja tanssivat riemuissaan,
12 he virittävät laulun, lyövät rumpua, soittavat lyyraa, he karkeloivat huilun tahdissa.
13 Heidänkin päivänsä ovat onnen päiviä, rauhassa he saavat laskeutua tuonelaan.
16 He uskovat, että menestys on heidän omissa käsissään. Heidän ajatuksensa ovat kaukana Jumalasta.
17 Milloin jumalattoman lamppu sammuisi? Milloin onnettomuus hänet tavoittaisi, milloin Jumala niin häneen vihastuisi, että tuhoaisi hänet?
18 Milloin hän kieppuisi kuin olkisilppu tuulessa, kuin ruumenet, jotka pyörre tempaa mukaansa?
19 Te väitätte, että Jumala säästää rangaistuksensa hänen lapsilleen. Ei! Rangaistus kuuluu sille, joka on rikkonut. Saakoon hän itse kärsiä!
20 Nähköön hän omin silmin tuhon tulevan, juokoon hän Jumalan vihan maljan!
21 Mitä hän lapsistaan sitten enää tietää, kun hänen kuukausiensa määrä on kulunut loppuun?
22 Pitäisikö nyt meidän opettaa tätä viisautta Jumalalle hänelle, joka taivaan enkelitkin tuomitsee?
23 Joku kuolee keskellä elämän täyteyttä, keskellä rauhaa ja vaurautta,
24 lanteet vahvoina ja ravittuina, luut ydintä myöten voimaa täynnä.
25 Toinen taas kuolee mieli katkerana, saamatta osakseen pisaraakaan onnea.
26 Rinta rinnan he lepäävät maassa, ja heidän ruumiinsa kihisevät matoja.
27 Kyllä minä tiedän, mitä te nyt ajattelette ja mitä juonia punotte minua vastaan!
29 Ettekö tosiaan ole koskaan kyselleet asioita niiltä, jotka ovat maailmaa nähneet? Ettekö ole ottaneet oppia siitä mitä he ovat kokeneet?
30 Pahat säästyvät tuhon päivänä, jumalaton viedään turvaan, kun vihan päivä tulee.
31 Kuka tuomitsee hänen tekonsa vasten kasvoja, kuka rankaisee häntä hänen synneistään?
32 Kun hänet viedään hautaan, hänen hautakumpunsa ääressä valvotaan.
33 Lempeä on hänen päällään laakson multa. Hänen jäljessään kulkee saattojoukko, ja monet ovat tulleet jo edeltä haudan luo.
34 Miten tyhjää on lohtu, jota te tarjoatte! Valhe piilee teidän jokaisessa sanassanne.
1 A odpovídaje Job, řekl:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13 Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.