1 Ja nyt, Job, kuuntele minun sanojani, kuuntele tarkoin, mitä minä puhun.
2 Nyt minä avaan suuni, kieleni liikkuu ja muovaa sanoja.
3 Minun sanani tulevat rehellisestä sydämestä, minun huuleni puhuvat kirkasta tietoa.
4 Jumalan henki on minut tehnyt, Kaikkivaltiaan henkäys antaa minulle elämän.
5 Vastaa minulle, jos voit, esitä perustelusi, asetu sanojesi taakse.
6 Minä olen Jumalalle saman arvoinen kuin sinä, samasta savesta meidät on tehty.
7 Miksi siis pelkäisit minua? Minun käteni ei sinua maahan paina.
8 Minä kuulin sinun puheesi, omin korvin kuulin, kuinka sanoit:
10 Hän tässä sepittää syytöksiä minua vastaan ja kohtelee minua vihollisenaan.
12 Minun on pakko sanoa: sinä olet väärässä. Onhan Jumala suurempi kuin ihminen.
13 Miksi sinä yhä käräjöit hänen kanssaan? Miksi väität, että hän ei vastaa ihmisen sanoihin?
14 Kyllä Jumala puhuu, puhuu toisenkin kerran, mutta ihmiset eivät sitä huomaa.
15 Unessa, öisessä näyssä hän puhuu. Kun ihminen vaipuu uneen, kun hän nukkuu vuoteellaan,
16 silloin Jumala avaa hänen korvansa ja varoittaa ja uhkaa
17 saadakseen hänet luopumaan pahoista teoista ja karsiakseen hänestä ylpeyden,
18 sillä Jumala tahtoo pelastaa hänet joutumasta hautaan tai juoksemasta keihäiden saaliiksi.
19 Tautivuoteen tuskat puhuttelevat nekin ihmistä, kun kipu repii hänen luitaan hellittämättä.
20 Leipää hän ei huoli, hän inhoaa sitä, edes mieliruoka ei hänelle kelpaa.
21 Hänen ruumiinsa kuihtuu olemattomiin, kaikki hänen luunsa erottuvat nahkan alta.
22 Hänen tiensä käy hautaa kohden, tuonelan mahdit odottavat häntä.
23 Ehkä hänen vierellään on silloin enkeli, puolestapuhuja, yksi tuhansista, niistä, jotka ilmoittavat ihmisille, mikä on oikein.
25 Silloin hänen ruumiinsa elpyy, hänestä tulee yhtä uljas kuin hän oli nuoruutensa päivinä.
26 Hän rukoilee, ja Jumala on hänelle suosiollinen, hän saa riemuiten katsella Jumalan kasvoja. Jumala on hänet pelastanut.
29 Näin Jumala tekee ihmiselle. Kerran toisensa jälkeen
30 Jumala pelastaa hänet kuoleman kidasta. Hän saa yhä katsella elämän valoa.
31 Tarkkaa sanojani, Job, kuuntele minua, ole sinä nyt hiljaa ja anna minun puhua.
32 Jos sinulla kuitenkin on jotakin sanottavaa, sano toki -- mielelläni minä soisin sinun olevan oikeassa!
33 Mutta jos sinulla ei ole sanottavaa, kuuntele sinä minua ja ole hiljaa, kun minä opetan sinulle, mitä viisaus on.
1 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.
2 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.
3 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.
4 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
5 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.
6 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.
7 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.
8 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:
9 Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.
10 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
11 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.
12 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.
13 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?
14 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.
15 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,
16 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,
17 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,
18 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
19 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,
20 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.
21 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.
22 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.
23 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:
24 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.
25 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.
26 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.
27 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.
28 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.
29 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,
30 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.
31 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.
32 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.
33 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.