1 Nyt temanilainen Elifas alkoi jälleen puhua. Hän sanoi:
2 -- Voiko ihminen olla hyödyksi Jumalalle? Ei. Vain itseään viisainkin ihminen voi hyödyttää.
3 Onko siitä jotakin etua Kaikkivaltiaalle, että sinä elät oikein? Onko hänelle hyötyä siitä, että sinä vaellat nuhteettomasti?
4 Jumalanpelkosi vuoksiko hän sitten sinua kurittaa, senkö tähden hän kävisi oikeutta kanssasi?
5 Eikö sinun pahuutesi ole suuri? Eivätkö sinun syntisi ole loppumattomat?
6 Olet aiheetta ottanut veljeltäsi pantin, riistänyt häneltä hänen ainoan vaatteensa.
7 Uupuneelle et ole antanut vettä, nälkäiselle et ole ojentanut leipäpalaa.
8 Katsot, että maa kuuluu sille, jonka on valta, vain hänen suosikkinsa saavat sitä asua.
9 Lesket saivat lähteä luotasi tyhjin käsin, orpojen kädet sinä sysäsit syrjään.
10 Ihmekö siis, että sinun ympärillesi on viritetty ansoja, että yhtäkkiä joudut kauhun valtaan.
11 Päivä pimenee, et voi nähdä mitään, ja vedet vyöryvät sinun ylitsesi.
12 Eikö Jumala ole korkea kuin taivas? Katso taivaanlakea ja tähtiä. Katso taivaan korkeutta.
15 Etkö sinä vaella niitä polkuja, joita väärintekijät aina ovat vaeltaneet?
16 Heidät on temmattu pois ennen aikojaan, niin kuin talo, jonka perustukset virta on syönyt.
18 Kuitenkin juuri hänen ansiostaan heidän talonsa olivat täynnä kaikkea hyvää. Väärämielisten suunnitelmat ovat vastoin Jumalan tahtoa.
19 Oikeamieliset näkevät heidän tuhonsa ja iloitsevat, se, joka itse on nuhteeton, voi nyt heitä pilkata:
20 Kas niin, heidän rikkautensa on mennyttä, ja mitä jää jäljelle, sen nielee tuli.
21 Tee sovinto Jumalan kanssa, Job, elä hänen tahtonsa mukaan, niin saat jälleen onnen.
22 Kun hän sinua opettaa, kuule häntä, talleta sydämeesi hänen sanansa.
23 Jos palaat Kaikkivaltiaan luo, hän nostaa sinut jälleen. Jos karkotat vääryyden talostasi,
24 jos puhdas kulta on sinulle pelkkää tomua ja Ofirin kulta vain puron kiviä
25 -- onhan Kaikkivaltias sinun aarteesi, kaikkea kultaa ja hopeaa arvokkaampi --
26 silloin Kaikkivaltias antaa osaksesi ilon, saat kohottaa kasvosi Jumalaa kohden.
27 Sinä rukoilet häntä, ja hän kuulee sinua, ja sinä saat uhrata hänelle sen minkä olet luvannut.
28 Mihin tahansa ryhdytkin, se onnistuu, valo loistaa sinun teilläsi.
29 Sen, joka kerskuu, hän painaa maahan, mutta nöyrän hän nostaa.
30 Syyllisenkin Jumala voi pelastaa. Jos sinulla on puhtaat kädet, saat varmasti avun.
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.