1 Elihu alkoi jälleen puhua ja sanoi:
2 -- Malta hetki, niin minä opetan sinua vielä, vielä minulla on sanoja Jumalan puolustukseksi.
3 Syvältä minä ammennan tietoni ja osoitan, kuka on oikeassa: hän, joka on minut luonut.
4 Minä en puhu perättömiä. Sinun edessäsi seisoo mies, jolla on oikea tieto.
5 Katso Jumalan suuruutta! Ketään hän ei hylkää. Hän on voimakas ja viisas.
6 Jumalattoman hän ei anna elää, mutta osattomalle hän turvaa oikeuden.
7 Jumala ei käännä katsettaan pois hurskaasta vaan nostaa hänet korkeaan asemaan, kuninkaitten vierelle, ja siinä hän pysyy.
8 Jos joku on vankilan kurjuudessa kahleisiin kytkettynä,
9 se on hänelle opiksi: Jumala muistuttaa häntä hänen teoistaan, väkivallan teoista, joihin hän on syyllistynyt.
10 Jumala avaa hänen korvansa kuulemaan varoituksen sanaa, kieltää häntä jatkamasta pahuuden töitä.
11 Jos hän silloin kuulee Jumalan ääntä ja jälleen tottelee häntä, hän saa osakseen onnen päiviä, hänen vuotensa täyttyvät ilosta.
12 Mutta jos hän ei kuule, keihäs lävistää hänet, ja hän kuolee mitään oppimatta.
13 Rienaaja uhoaa vihaansa eikä pyydä apua edes silloin, kun Jumala hänet vangitsee.
14 Hän kuolee nuorena, hänen elämänsä päättyy kuin porttopoikien elämä.
15 Mutta osattomalle kurjuus on pelastukseksi, ahdingon keskellä Jumala avaa hänen korvansa kuulemaan.
16 Myös sinut hän auttoi ahdingoista. Elit leveästi, huolta vailla. Sinun pöytäsi notkui rasvaisia herkkuja.
17 Mutta nyt sinua on kohdannut rangaistus synneistäsi, sinä saat ansiosi mukaan.
18 Vaikka olet vihoissasi, malta mielesi! Millään rahalla et voi ostaa itseäsi vapaaksi.
19 Eivät sinun huutosi voi pelastaa sinua tästä ahdingosta, eivät mitkään sinun ponnistuksesi.
20 Turha on toivoen odottaa yötä, jolloin kansat nousevat -- ne tuhoutuvat.
21 Varo, älä taivu vääryyden tielle, vaikka se ehkä houkuttaakin enemmän kuin kärsimys.
22 Katso, miten suuri on Jumalan valta! Kuka voisi olla hänen veroisensa opettaja?
24 Muista ylistää hänen töitään, niistä ihmiset ovat aina laulaneet.
25 Niitä ihaillaan, niitä ihmetellään, vaikka ne nähdään vain kaukaa.
26 Korkea on Jumala, me emme voi häntä tuntea, hänen vuosiensa määrä on tutkimaton.
27 Hän vetää vesipisarat ylös taivaaseen ja siivilöi ne taivaan vesistä sateeksi,
28 jota pilvet tihkuvat, vihmovat kaikille ihmisille.
29 Kuka ymmärtäisi, miten pilvet voivat leijua ilmassa, kuka ymmärtäisi jylinän, joka tulee Jumalan majasta?
30 Pilvien yli hän väläyttää valonsa, meren syvyydet hän peittää varjoon.
31 Pilvien voimalla hän rankaisee kansoja, niiden avulla hän ne runsaasti ruokkii.
32 Hän ottaa käsiinsä salaman, hän käskee, ja se tavoittaa maalinsa.
33 Jylinä ilmoittaa hänen tulostaan, karjakin aavistaa, kun hän lähestyy.
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]