1 Silloin Herra vastasi Jobille. Myrskyn keskeltä hän puhui:
2 -- Kuka on tämä, joka peittää minun tarkoitukseni mielettömillä puheillaan?
3 Vyötä itsesi, puolustaudu kuin mies! Nyt minä kysyn sinulta, ja sinä vastaat.
4 Missä sinä olit silloin kun minä laskin maan perustukset? Kerro, miten se tapahtui, jos osaat!
5 Kuka määräsi maan mitat? Tiedätkö sen? Kuka veti mittanuoran sen yli?
6 Mihin laskettiin sen peruspylväät? Kuka pani paikoilleen sen kulmakiven,
7 kun aamun tähdet riemuiten karkeloivat ja Jumalan pojat huusivat ääneen iloaan?
8 Kuka sulki meren portit, kun vedet syöksyivät esiin maan kohdusta?
9 Pilvenhattaroihin minä vaatetin meren, myrskypilvillä sen kapaloin.
10 Minä laadin sille lait ja rajat ja asetin portit ja salvat sen tielle,
12 Oletko sinä kutsunut esiin aamun, edes yhden kerran? Oletko käskenyt aamuruskon paikalleen,
13 niin että se tarttuu kiinni maan liepeisiin ja ravistaa pois kaikki jumalattomat?
14 Aamuruskon syttyessä maa muuttuu kuin savi, johon painetaan sinetti: kaikki tulee näkyviin kuin uudelleen vaatetettuna.
15 Ne, jotka ovat luopuneet Jumalasta, jäävät vaille valoa. Röyhkeän käsivarsi murskataan.
16 Oletko käynyt meren lähteillä, oletko tutkinut syvyyden pohjan?
17 Nousivatko eteesi tuonelan portit, saitko nähdä kuoleman varjon ovet?
18 Oletko tutkinut maan sen ääriä myöten? Jos olet tämän kaiken tehnyt, kerro toki!
19 Tunnetko sinä tien valon kotipaikalle, tunnetko paikan, jossa pimeys asuu?
20 Sinäkö tuot valon maan ylle, sinäkö opastat sen takaisin majaansa?
21 Totta kai, sinähän tiedät kaiken, sinä synnyit jo ennen niitä, niin suuri on päiviesi luku!
22 Oletko käynyt paikassa, jossa minä säilytän lunta, oletko nähnyt rakeiden varastot?
23 Olen täyttänyt ne ahdingon aikoja varten, sodan päiviä, taistelun päivää varten.
24 Tunnetko valon kulkutiet? Mistä nousee polttava itätuuli?
25 Kuka on uurtanut väylän rankkasateelle, kuka on avannut tien ukkosen jylinälle?
26 Kuka antaa sateen asumattomaan maahan, autioon maahan, jossa ei ole yhtään ihmistä?
27 Kuka ruokkii autiomaan, tyhjän maan, niin että se vehmaana viheriöi?
28 Kuka on sateen isä? Kenen pisarat kasteena hedelmöittävät maan?
29 Kenen kohdusta syntyy jää, kenen sylistä taivainen huurre,
30 kun vedet peittyvät kuin kivisen kannen alle ja syvyyden pinta vetäytyy umpeen?
31 Osaatko sinä solmia yhteen Seulasten tähdet tai avata Orionin siteet?
32 Osaatko tuoda ajallaan esiin eläinradan tähdet, sinäkö talutat Leijonaa ja sen pentuja?
33 Sinäkö tunnet taivaan säännöt, määräätkö sinä, miten ne vaikuttavat maan päällä?
34 Kantaako äänesi pilviin asti, kutsutko rankkasateen virtaamaan ylitsesi?
36 Kuka on antanut iibis-linnulle viisauden? Kuka on antanut kukolle ymmärryksen?
37 Kuka viisas voi laskea pilvien luvun? Kuka kykenee kumoamaan taivaan vesiruukut,
38 kun maa on kuin valettua metallia ja multa on kovettunut kokkareiksi?
39 Sinäkö metsästät leijonalle saaliin, sinäkö ruokit sen pennut,
40 kun ne kyyristelevät luolassaan tai odottavat tiheikössä?
41 Sinäkö tuot ruoan korpille, kun sen poikaset huutavat apua Jumalalta ja hyppivät nälkäisinä sinne tänne?
1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?