1 Vielä Herra puhui Jobille. Hän sanoi:
2 -- Voiko tämä, joka näin arvostelee Kaikkivaltiasta, käydä oikeutta häntä vastaan? Sen, joka tahtoo ojentaa Jumalaa, on oltava valmis vastaamaan sanoistaan.
3 Silloin Job sanoi Herralle:
4 -- Olen liian vähäinen. Miten voisin vastata sinulle? Minä panen käden suulleni ja vaikenen.
5 Kerran minä olen puhunut, enää en sitä tee. Tein sen vielä toisenkin kerran, mutta nyt pysyn vaiti.
6 Nyt Herra vastasi Jobille. Myrskyn keskeltä hän puhui:
7 -- Vyötä itsesi, puolustaudu kuin mies! Nyt minä kysyn sinulta, ja sinä vastaat.
8 Väitätkö sinä, että minä en tuomitse oikein? Syytätkö minua vääryydestä, jotta itse saisit olla oikeassa?
9 Onko sinun käsivartesi kuin Jumalan käsivarsi? Jyliseekö sinun äänesi niin kuin hänen äänensä jylisee?
10 Hyvä on! Varustaudu kuin kuningas, pue yllesi valtiaan komeus ja loisto!
11 Päästä vihasi valloilleen, etsi ylvästelijät, paina heidät maahan!
12 Lannista ylpeät, tallaa jumalattomat maahan!
13 Peitä heidät kaikki maan multaan, kätke heidän kasvonsa pois näkyvistä.
14 Silloin minäkin ylistän sinua, olethan saanut voiton oman kätesi voimalla!
15 Näetkö virtahevon? Minä olen sen tehnyt, niin kuin olen tehnyt sinut. Se syö ruohoa niin kuin lehmä,
16 mutta näetkö, miten vahvat ovat sen lanteet, näetkö, miten voimakkaat ovat sen vatsan lihakset?
17 Sen häntä on kuin setrin runko, reisien jänteet ovat kuin punottua köyttä.
18 Luut ovat kuin pronssiputket, selkäranka on kuin rautaa.
19 Se on Jumalan luomisteoista uljain, vain sen luoja voi sitä käskeä.
20 Vuoret antavat sille ruokaa, metsän eläimet leikkivät sen lähellä.
21 Lootuspensaan alla se makaa kaislojen keskellä, liejun kätköissä.
22 Lootuspensaat suojaavat sitä, antavat sille varjonsa, rannan pajut sen ympäröivät.
23 Se ei säiky, vaikka virta on väkevä, se lepää kaikessa rauhassa, vaikka vesi tunkeutuu suuhun.
24 Kuka astuu sen silmien eteen? Kuka kiinnittää sen turpaan talutusrenkaan?
1 Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
2 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
3 Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
4 Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
5 Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
6 Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
7 Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
8 Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
9 A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
10 Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
11 Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
12 Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
13 Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
14 Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
15 Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
16 V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
17 Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
18 Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
19 Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?
20 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
21 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
22 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
23 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
24 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým? [ (Job 40:25) Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce? ] [ (Job 40:26) Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho? ] [ (Job 40:27) Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji. ] [ (Job 40:28) Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen? ]